VELKÁ VLAKOVÁ LOUPEŽ

autor:: Chlív

rubrika:: poviedky

1.
Džony se poškrábal na koulích, po kterých mu lozili mravenci a nevraživě zavrčel:

,,Vrn vrrrn. Vrn vrrrn.

A tím to všechno začalo.


2.
Kdosi mu dal ve vlaku facku. Strhla se rvačka a Džony utrpěl těžký smrtelný úraz, ale pořád ne a ne zemřít. Řval v halucinacích na průvodčí, v níž samým vytržením spatřoval Smrtku:

,,Vem si mě. No tak si mě už konečně vem a ukonči tak mé trápení!“

Průvodčí se na něj podívala a řekla si, že by mohl být docela dobrý v posteli, a tak si ho přehodila přes rameno a odnesla si ho do poštovního vagónu, kde s ním chtěla obcovat.

,,Konečně!“ zahlaholil radostně Džony a čekal na to, kdy naposledy vydechne.


3.
Když tu najednou dostal Džon infarkt. A to ho bohužel postavilo na nohy. Udeřil obratně průvodčí do podbříšku a vytasil svůj od sebe neoddělitelný Smith & Wesson 586 357 Magnum a zařval:

,,Prachy nebo život!“

Průvodčí začala krvácet z nosu a musela proto zaklonit hlavu. Ostatní přítomní zřízenci poštovního vagónu se ale začali poněkud ošívat.

,,Ne, tady žádné peníze ani nejsou.“

,,To vám raději dáme ten svůj život, stejně za nic nestojí.“

,,Pane, od nás neuvidíte ani jediné penny! To raději dřív zkolabuji.“

A jeden z nich byl dokonce tak úlisný, že si teatrálně vyrval srdce z těla a ostentativně je hodil po Džonovi. Džon měl zkaženou náladu, a tak se rozhodl, že vyskočí z vlaku. Otevřel zamřížované okno a vrhl se do reality všedního dne naprosto po hlavě.


4.
Vlak právě zastavil na nádraží v Polance. A Džon si rozbil lebku o kolejnici. Z vlaku vystoupili taky nějací lidé a okamžitě začala přestřelka mezi nimi a lidmi ukrytými ve vestibulu. To vám je v Polance už takový kolorit. A zatímco Džonovy svištěly kulky nad hlavou, snažil se vzpamatovat. Hlava ho přeci jen docela dost bolela.


5.
Když tu se pojednou setmělo a byl tak čas vyrazit do hospody k Pavlíkům. Přestřelka ustala a na nádraží zůstaly jen hromady zohavených mrtvol, které začaly ožírat zmrzlé mouchy. Teď v zimě jsou totiž všechny mouchy zmrzlé.

Džon vyplivl zub a dorazil k Pavlíkům jako poslední. Už tam seděl Vojcek Tomaníků a vyprávěl něco o tom, jak trpaslík Kadeřábek, chudák blahé paměti, spáchal před časem sebevraždu. Džon si u staré Čůzy objednal beera, připálil si Stařenu a zeptal se ho:

,,A jak se to vlastně stalo, Střelo?“

Vojcek polichocen svojí oblíbenou přezdívkou se usmál na Džona, praštil Kadeřábkova bratrance Jeřábka do čelisti a spustil:

,,Kadeřábek byl v lese. Bylo jich tam víc. Doslova několik. Kácely stromy a zahřívali se slivovicí, když tu někdo z recese místo ní podstrčil Kadeřábkovi jed na kůrovce. Kadeřábek byl ale už tak opilý, že to nepoznal... Jenže to už nerozchodil.“

Chudák, pomyslel si Džon. Byl to sice prcek a docela nechutný člověk, ale tohle si přeci jen nezasloužil. Nicméně Džon Kadeřábka moc neznal.

Dal v knajpě pár pivek a pak se odešli s Pytlem pomilovat k němu domů. Pytel má malý ranec a je to idiot, ale má doma spoustu trávy a Džon se potřeboval nutně zhulit, byl totiž rozmrzelý z neúspěšné vlakové loupeže, která byla opět zhacena okolnostmi v jeho neprospěch už bezmála pětadvacetkrát! A jak tak cucal Pytlovu bradavku, pomyslel si, že to je ale pěkná pitomost, to pořekadlo: DO TŘETICE VŠEHO NEJLEPŠÍ.

Pytel sfoukl svíčku a šli spát.

24. prosince 2003

Chlív out

napísanísané:: 24.12.2003

prečítalo:: 1516 ludí