UHRANUTÍ SKUTEČNOSTÍ

autor:: Chlív

rubrika:: poviedky

Přepadli jsme s Albertem trafiku. Vytáhli jsme z ní trafikantku a začali do ní bušit pohrabáčem. Dalo by se říct, že to byl strašlivý masakr. Na cáry masa, bradavek a ženského pohlaví byl velmi nepříjemný pohled, ale sotva co bylo dílo zkázy dokonáno, vzali jsme si po krabičce cigaret a rozjeli se na svých koloběžkách za ostatními dětmi do parku hrát kuličky.

Byl jsem tehdy bláznivě zamilovaný do Máničky, jenže Mánička milovala vášnivě Alberta a Albert miloval zase nešťastně mě. Bylo nám jasné, že jeden z nás musí zemřít, jinak se s láskou nikam konstruktivně nepohneme. Pohlavní orgány nás už svrběly nedočkavostí, a tak jsme s tím museli pohnout.

Nevěděli jsem ale jak na to, byli jsme moc dobří kamarádi, navíc do sebe různě propleteně zamilovaní. Když tu Albert řekl:

,,Víte co, ono to vlastně nestojí za to.“

A vrazil si do ucha propisku a brzy na to vykrvácel. Zemřel hrdinnou smrtí. Obětoval se za nás a pro naši lásku mne a Máničky. Mánička ale po té tragické události začala chodit s Jirkou.

Jirka byl frajer libový a neměl jsem ho vůbec rád. Dal jsem mu na pískovišti facku a vyzval ho na pěstní souboj. Zákeřně mne však uhodil lopatkou po hlavě. Lopatka praskla a já klesl nosem k jednomu tunelu. Gauner Jirka mne ponížil a Mánička se mi vysmála. Pak se ještě obrátila na Jirku a pověděla mu:

,,Jirko, jsi frajer libovej. To je žůžo jak si mu to natřel. A víš, že naši nejsou dneska doma?“

,,Ne.“

A chytli se za ruce a odešli se milovat k Máničce domů. Ze samého smutku jsem propadl hazardu. Začal jsem hrát s místními raubíři kuličky o velmi vysoké počty sirek. Bezmála mě to zruinovalo a stálo skoro život, protože jsem se zadlužil. Také jsem značně strádal citově. Albert mrtvý, Mánička šuká s Jirkou, Jirka je libový frajer. A v tomhle stavu mám nastoupit do první třídy základní školy pro mentálně zaostalé ve věku osmi let?!

,,Co jenom z toho chlapce bude?“ podívala se doktorka na moji hezkou maminku a oblízla se svůdně kolem retů.

,,Gigolo,“ řekla moje maminka, pročež mrkla na doktorku.

Odešly společně za paraván, odkud se i po chvíli začaly ozývat vzdechy. Už jsem to znal a ani jsem se tam nešel podívat. Věděl jsem totiž, co bych tam viděl. Ne že by to nebylo vzrušující, ale u své matky jsem o to nestál. Dělala to s každým. Byla totiž nymfomanka, jak se mi jednou svěřila, když měla abstinenční příznaky a donutila mne, abych ji lízal. Chuděrka, byla už tolik zoufalá, že jsem to tedy pro ni udělal. Moc mi to sice nechutnalo, a taky mi lezly do úst její chlupy. Taky to nijak zvlášť nevonělo, ale když jsem viděl jakou ji to udělalo radost, tak jsem to nějak překousl.

Od té doby jsem ale začal být tak nějak předčasně sexuálně vyspělý a dostavily se první problémy ve školce. Ale to už je tak dávno. Teď je ze mne úspěšný mladý muž obchodující ve sféře lidské rozkoše. Pravda, školka byla dobrý základ pro mé budoucí podnikání. Naučil jsem se tam rozeznávat různé druhy kalhotek a přišel na to, že i bisexualita se vyplácí. Ale údajně jsem kvůli tomu zdegeneroval, a tak mě zavřeli do pasťáku. Otec seděl v krimu už dlouho před mým narozením a co jsem věděl, tak tam měl sedět i dlouho po mé smrti. No, a s matkou to jednoho dne praštilo. Usouložila se k smrti a ze mne byla pojednou sirota.

Ale jak říkám, dneska je to už všechno v pořádku a já si splnil svůj životní sen. Dostávám za to peníze a dokonce jsem si nedávnou koupil škodovku. Ojetou 120cítku. A má jen jeden zrezivělý plech!

,,To je žůžo.“ Jak by řekla Mánička.

23. prosince 2003

Chlív out

napísanísané:: 23.12.2003

prečítalo:: 1195 ludí