PLEŠATÍ NEMAJÍ PRÁVO NA ŽIVOT
autor:: Chliv out
rubrika:: poviedky
Anál. Anál jenom proto, že filosofie je mrtva. A razit ontologii do kaďáku. To je jako když fáráte do šachty na čajový dýchánek gayů, jemuž předsedá Felipe. Prosím hezky otevřete svá ústa, ať mohu spolykat všechno vaše semeno! Jsem šťastný. Sedím u Pavlíků a z koutku úst mi stéká slina. Sedím uprostřed svých kamarádů. Olin se mě snaží osahávat. A Jude mu říká:
,,Nech toho, nebo ti podřežu hrdlo!“
Matoni leží na stole. Pod ním se nachází rozglébená Koloběžka a projevuje orgasmus. Lojza nám nosí nízkoprocentní jabka. A pan Schatauer se na nás přišel podívat ve své uniformě rudoarmejce. Když se de vymočit, zpívá prostonárodní písně a ruka mu jde do žárovky. Jako kdyby byl nějaký vyjebaný Valach v chudém kraji, který se slije slivovicí, pročež se oddá obdělávání pole plného kamení. Jsme sice chudá země, ale pijeme zdatně. Včera sem se dokonce snažil být normální. Ale pak mi zavolal odvařený Vojcek a řekl mi:
,,Petře, za deset minut sem tam!“
A když se konečně dopotácel. Tak mi řek, že jestli mám peníze, tak mi dá drogu. A pro drogu, to já klidně obětuji i celý svůj důchod. Protože být zfetovaný, to mi dává náramný smysl. Činím tak z naprostého zoufalství a již zjevné závislosti. Takže, když si koupím tu pecku. Usmíváme se na sebe s Vojckem jako nějací dva zedníci. Vojcek proto, že dělá skutečného obkladače. A já proto, že mám aspoň tu školu. Objímáme se a snažíme se plakat. Oba se pak sami sobě hlasitě svěřujeme:
,,Jsme to ale hajzlové, co?“
Ale to už se Matoni udělal. A jen co naposledy hekl, omráčil ho střízlivý Olin prázdným kríglem. Olin potřebuje akutně ženskou. To já se již ze zásady spoléhám jen na svoji pravou ruku. Být neukojen, to je něco, jako být nesečtělý. Když jsem byl malý, četl jsem hodně. Teď především masturbuji. Zdi svého pokoje mám polepeny volebními plakáty předních českých politiků. A to se mi to ejakuluje jedna radost.
Matoni ležící na Koloběžce vypadá mdle. Koloběžka se bezradně usmívá na okolní cigaretami zakouřený svět. Jako kdyby se snad svým šilhavým pohledem ptala:
,,Čuráci, chce si ještě někdo zašukat?“
Ale to už ji Jude dává brutálních pár facek. Matoniho strčí do výherního automatu na kovové mince, který bliká. A otevírá svůj poklopec. To co však všichni do jednoho spatříme, nás nejen děsí a znechucuje. Ale především nás to nutí přemýšlet:
,,Je to vážně penis?“
A Jude se nás snaží o tom přesvědčit. Jenomže je tak opilý, že už se mu nepostaví. Ale naštěstí mu mamka na jeho ochranu upletla pestrobarevnou bavlněnou pochvu. Judeho úd je tak permanentně v teple a bezpečí. Osobně si myslím, že je to fakt důležité. Protože zrovna včera, když sem se k ránu vracel od Pavlíků. Sem pak doma ke své srdceryvné bolesti zjistil, že jsem si rozporkem přiskříp předkožku.
,,Ach bože,“ vzdychl jsem hlasitě na chodbě. Ale to už z ložnice vyšla moje rozespalá a ožralá mutter. Protřela si oči a zeptala se mě:
,,Peťo, ty už si zase mastíš?“
A já najednou dostal tak strašlivou chuť na chleba s máslem. Sice se mi po tom obvykle bouří žaludek a musím se jít vyzvracet. Ale přesto jsem podlehl onomu hříšnému pokušení. Usmál jsem se vykaleným zrakem na rozbředle nihilistickou realitu. Svým kaďákem se obrátil ke své zjedované zploditelce. A vyrazil směrem ke kuchyni.
Když jsem otevřel prosklené dveře, za nimiž se vilně svítilo. Oněměl sem úžasem. Spatřil jsem tam totiž svoji milovanou Kristýnu. Dřepěla na stole a měla staženy své bombarďáky. Přičemž ji mezi stehny stékala moč přímo do oprýskaného plechového lavoru. A když mě zpozorovala, jen se na mě usmála jako nějaké vymrdané tele, ukázala mi fuckáče a prdla si. Po tomhle všem se věděl, že mi teď bude určitě chtít něco velmi důležitého sdělit. A měl sem pravdu. Jako nějaké malé dítě na rohypnolech a pár frťanech borovičky, až téměř nesrozumitelně, zahuhňala:
,,Peťo, tvořím jezírko z pohádky o zlaté rybce. Heč!“
A mně se najednou tak strašně ulevilo! Protože až doposud jsem nabýval dojmu, že ona snad na tom stole opravdu jen chčí!
28. listopadu 2004
Chlív out
,,Nech toho, nebo ti podřežu hrdlo!“
Matoni leží na stole. Pod ním se nachází rozglébená Koloběžka a projevuje orgasmus. Lojza nám nosí nízkoprocentní jabka. A pan Schatauer se na nás přišel podívat ve své uniformě rudoarmejce. Když se de vymočit, zpívá prostonárodní písně a ruka mu jde do žárovky. Jako kdyby byl nějaký vyjebaný Valach v chudém kraji, který se slije slivovicí, pročež se oddá obdělávání pole plného kamení. Jsme sice chudá země, ale pijeme zdatně. Včera sem se dokonce snažil být normální. Ale pak mi zavolal odvařený Vojcek a řekl mi:
,,Petře, za deset minut sem tam!“
A když se konečně dopotácel. Tak mi řek, že jestli mám peníze, tak mi dá drogu. A pro drogu, to já klidně obětuji i celý svůj důchod. Protože být zfetovaný, to mi dává náramný smysl. Činím tak z naprostého zoufalství a již zjevné závislosti. Takže, když si koupím tu pecku. Usmíváme se na sebe s Vojckem jako nějací dva zedníci. Vojcek proto, že dělá skutečného obkladače. A já proto, že mám aspoň tu školu. Objímáme se a snažíme se plakat. Oba se pak sami sobě hlasitě svěřujeme:
,,Jsme to ale hajzlové, co?“
Ale to už se Matoni udělal. A jen co naposledy hekl, omráčil ho střízlivý Olin prázdným kríglem. Olin potřebuje akutně ženskou. To já se již ze zásady spoléhám jen na svoji pravou ruku. Být neukojen, to je něco, jako být nesečtělý. Když jsem byl malý, četl jsem hodně. Teď především masturbuji. Zdi svého pokoje mám polepeny volebními plakáty předních českých politiků. A to se mi to ejakuluje jedna radost.
Matoni ležící na Koloběžce vypadá mdle. Koloběžka se bezradně usmívá na okolní cigaretami zakouřený svět. Jako kdyby se snad svým šilhavým pohledem ptala:
,,Čuráci, chce si ještě někdo zašukat?“
Ale to už ji Jude dává brutálních pár facek. Matoniho strčí do výherního automatu na kovové mince, který bliká. A otevírá svůj poklopec. To co však všichni do jednoho spatříme, nás nejen děsí a znechucuje. Ale především nás to nutí přemýšlet:
,,Je to vážně penis?“
A Jude se nás snaží o tom přesvědčit. Jenomže je tak opilý, že už se mu nepostaví. Ale naštěstí mu mamka na jeho ochranu upletla pestrobarevnou bavlněnou pochvu. Judeho úd je tak permanentně v teple a bezpečí. Osobně si myslím, že je to fakt důležité. Protože zrovna včera, když sem se k ránu vracel od Pavlíků. Sem pak doma ke své srdceryvné bolesti zjistil, že jsem si rozporkem přiskříp předkožku.
,,Ach bože,“ vzdychl jsem hlasitě na chodbě. Ale to už z ložnice vyšla moje rozespalá a ožralá mutter. Protřela si oči a zeptala se mě:
,,Peťo, ty už si zase mastíš?“
A já najednou dostal tak strašlivou chuť na chleba s máslem. Sice se mi po tom obvykle bouří žaludek a musím se jít vyzvracet. Ale přesto jsem podlehl onomu hříšnému pokušení. Usmál jsem se vykaleným zrakem na rozbředle nihilistickou realitu. Svým kaďákem se obrátil ke své zjedované zploditelce. A vyrazil směrem ke kuchyni.
Když jsem otevřel prosklené dveře, za nimiž se vilně svítilo. Oněměl sem úžasem. Spatřil jsem tam totiž svoji milovanou Kristýnu. Dřepěla na stole a měla staženy své bombarďáky. Přičemž ji mezi stehny stékala moč přímo do oprýskaného plechového lavoru. A když mě zpozorovala, jen se na mě usmála jako nějaké vymrdané tele, ukázala mi fuckáče a prdla si. Po tomhle všem se věděl, že mi teď bude určitě chtít něco velmi důležitého sdělit. A měl sem pravdu. Jako nějaké malé dítě na rohypnolech a pár frťanech borovičky, až téměř nesrozumitelně, zahuhňala:
,,Peťo, tvořím jezírko z pohádky o zlaté rybce. Heč!“
A mně se najednou tak strašně ulevilo! Protože až doposud jsem nabýval dojmu, že ona snad na tom stole opravdu jen chčí!
28. listopadu 2004
Chlív out
napísanísané:: 28.11.2004
prečítalo:: 1520 ludí