k6.sk - literárny server

Protože sem sám Žid. A vidím na sobě, jak sem degenerovaný! Můj fotr, plešatý žid, jinak zarputilý perverzní nacista. Každý den na kolenou vzývající nesmrtelnou památku Adolfa Hitlera. Mě nutí nosit erotický hitlerjugend obleček. Navíc jsem si před časem všiml, že mi na hrudi rostou dva beďary. Snad to budou ženská prsa. Protože já, jako správný fašista si přece nemohu dovolit poslouchat běloškou hudbu. Když mým bohem je úžasný rastafarián Bob Marley. Taky nesnáším bílé držky s pálkami. To spíš dávám přednost černým hubám se škorpíky. Možná to bude všechno způsobeno tím, že jsem tolik přecitlivělý.

Tak když třeba jedu autobusem s pracujícím zdegenerovaným dobytkem. A vidím někde na sedadle oxidovat nějakou vymrdanou nesmrtelnou babku. Neovládnu se. Podlehnu chlípným vášním. A jako nějaké malé a nezničitelné batole se vrhám na tu bělovlasou stvůru. Uchopím ji zlehka hrubě za pačesy a opatrně se její svraštělou lebkou pokouším rozbít sklo okna. Lidé se chechtají. Babka skučí. Z očí ji tryská zoufalství a jako by snad i svým psím pohledem prosila o pomoc. Stejně to je jen docela obyčejná zasraná běloška, která už beztak měla skončit dávno v černé rakvi dva a půl metru pod zemí.

Takhle zabaven mi ubíhá cesta velice rychle. A když konečně autobus zastaví na konečné. A já rdousím babku. Každý kdo vystupuje, ji dá facku. A bratrsky mi poděkuje za tak hezkou, příjemně cestu zkracující podívanou. Ale přitom bych všechny ty dělníky nejraději zplynoval. Jsou tak primitivní. Ale pořád to není tak hrozné, jako nějaký sedmnáctiletý intelektuál ženského pohlaví. To už mě chytá amok. Před časem sem potkal jednu takovou lesbičku v hospodě. Měla lennonky a kouřila cigaretu zasazenou v umělohmotnou špičku. Nikde jinde nebylo místo. Takže jen co jsem si k ní bez dovolení přisedl. Jsem ji řekl:

,,Jestli okamžitě nevypadneš, tak tě zabiju!“

Bohužel to slyšel i její přítel. Typický gymnaziální prototyp hrdiny dnešní doby. Myslel sem, že se při pohledu na něj poseru smíchy. Nebudu přehánět, když řeknu, že měřil dobré dva metry. Jeho tvář, kterou měl vpasovánu ve vyholenou a primitivně pokérovanou lebku, obohatila rumělka buldočí zuřivosti. A netrvalo dlouho a jeho nabušená pěst mě srazila na podlahu pod stůl. Tam jsem se setkal ke svému zděšení s jeho kanadou. Já věděl, že my židé to neměli na světě nikdy lehké. Takže jen co mi ten hajzl vrazil do kaďáku jakýsi blíže neurčitý tupý předmět. Jsem procítěně hekl. A byl rád, že mám tak přebohatou fantasii. Představil jsem si totiž souložícího soudruha Stalina se soudruhem Leninem. Přesně takhle nějak jsem si připadal. Jako kreatura. Když sem to pak říkal doma tatínkovi. Tak jsem myslel, že mě snad samou nasraností vyhodí z domu. Donutil mě políbit zbožně hákový kříž. Pročež jsem se za trest musil naučit zpaměti celý Mein kampf. Větší ubohou sračku jsem v životě nečetl. To i ten téměř nestravitelný Kapitál má alespoň nějaký smysl. Jsem sice rasista. Ale nesnáším hloupost. Lidé kvetou blbostí. Sám to vidím moc dobře, když sedím ožralý v hospodě. Slintám jako nějaký dobytek a nevím co činím. V meziintervalech se mi topoří penis. Hlavně při pohledu na tu tlustou barmanku. Je to typická árijská děvka. Když mi donese krígl, nosí ho v gumových rukavicích. Prý aby neušpinila svoji nadřazenost. Servilně ji děkuju. A hýkám blahem. V hospodě je to samý primitiv. Stačí, když jste o něco víc snědší, máte černé oči a orlí nos. To vám ten antisemitismus bují. Když už jsem ožralý pod zákon a jdu se vychcat na hajzl do korýtka. Často se mi stane, že mě tam někdo ze zálohy omráčí. A když se proberu, jsem pomočený, od blitek. A občas mě ty prasata i poserou. A takhle zbídačelý se mám jako vracet domů za svým úchylným fotrem? Který mně řekne, že takový srábek, takové hůlkovité tintítko. Nemůže být přece jeho syn. A dá mi naučit se zpaměti příručku boje zblízka. Nesnáším vraždy. Nesnáším tělesný pohyb. Nesnáším lidský dotyk. Ach, Krišno, jsem tak sterilní!

25. listopadu 2004

Chlív out