ROMANTIKA PROMOČENÝCH KALHOTEK

autor:: Chliv out

rubrika:: poviedky

Byla promočená až po zem. I přesto stále klímala v rouše Evině. Jen na krku ji visela veliká injekční stříkačka plná heroinu. Když tu celá rozespalá otevřela svá stále ještě spánkem znavená víka. Byla ohromující. Ležela svojí holou prdelí v jinovatce. A venku byly tak dva stupně pod nulou. Zkřehle se protáhla, až ji zapraskala žebra. A v duchu si pomyslela:

,,Kurva, to jsem se zase jednou zjedovala!“

Pročež se postavila na nohy a rozhlédla se po světě. Stála v jakémsi rozoraném poli. Také zaregistrovala jistého rozrušeného zemědělce. Blížil se k ní ďábelskými skoky. Nad hlavou hrozil holí. A řval sprosté nadávky, kterým ale nešlo vůbec rozumět. Usoudila, že by mohla zmizet. Ale napřed se štípla do zadku. Aby se přesvědčila, že se ji to celé jen nezdá. A ejhle, byl to skutečně jen sen. Protože tím štípancem náhle prozřela a usoudila, že to byla jen pouhá hinduistická MAYA. Protože ležela ve své posteli, vedle svého přítele Karla. Bylo ji třináct let a Karel vážil 158 kilo. Přesto ho milovala stejně jako svoje oblíbené smažené hranolky se solí. Políbila ho na jeho obrovskou bradavku a sáhla si rukou do rozkroku. Aby se přesvědčila, jestli se ji včera nenatrhla. Karel chrápal jako nějaké špatné a zrezivělé ořezávátko puštěné přes zesilovač a bedny. To ji ujistilo o tom, že se včera určitě dobře vykadil. Pročež se rozhodla, že vstane z postele. Spolyká nějaké prášky a zalije je vodkou. Hodila obvykle do sebe tak celkem čtyři deci. To ji vždycky tak správně rozplizlo, že se dokázala jít podívat na sebe do zrcadla v koupelce, které tam viselo nad umyvadlem.

Vypadala příšerně. Byla to úplně vychrtlá jalovička. I tváře měla tak propadlé, že připomínala nevhodně použitý smírkový papír. Nicméně uchopila ze skříňky kartáček na zuby a strčila si ho do zadku. Po ránu ji to totiž pokaždé dělalo náramně dobře. A když byla hotova, usoudila, že by si mohla jít do kuchyně uvařit kafe do půle zředěné mlékem. Ale když otevřela prosklené dveře kuchyně, spatřila tam ke svému podivení popeláře hloupého Janka, jak brutálně, téměř až sadisticky ojížděl její matku. Její fotr ležel přelomený bachorem na stole. V hlavě měl vraženou sekyru.

,,Tady se asi odehrála pěkná prasečina, co?“ zeptala se Hanka svojí matky. Ale ta jen hekala a hekala. Neschopna jakékoli odpovědi. Z úst ji už dokonce odkapávala zažloutlá pěna. A z uší ji tryskala černá krev, jejíž propuknutí zapříčinily četné údery tupou rukou popeláře hloupého Janka vedené právě v ta místa. Ten, když si všiml Hanky, tak na ni ukázal fuckáče a ke všemu na ni vyplázl svůj oplzle macatý jazyk. Což se Hanky ale nemile dotklo, protože si právě na takovéhle devótnosti právě nepotrpěla. Vzala proto z kuchyňské linky velký a dlouhý nůž. A zarazila jej hluboko do těla popeláře hloupého Janka. Ten vyboulil oči. Jeho zadnice se nekontrolovatelně nafoukla do gigantických rozměrů, jako by těsně před erupcí bioplynu. A z nosu mu odkápl hlen o velikosti standardního hospodského popelníku. Hančina matka se na ni v tu chvíli vděčně podívala a zahuhňala:

,,Hani, dík. Jsem ti normálně úplně vymrdaná. Co myslíš, co si dá Karel k snídani?“

A protože se Hanka cítila taky dobře vyšukaná, tak řekla matce, ať mu připraví krvavý biftek.

,,Ale kde vezmu maso?“ zeptala se matka Hanky. ,,Pro samé mrdání jsem neměla ani čas jít do obchodu!“

Ale Hanka si stejně jako vždy věděla rady a řekla matce:

,,Vždyť tady máš zdechlého fotra, ty pičo!“

,,Aha, dík!“ poděkovala matka.

Ale to už se Hance zachtělo jít ukrutně na záchod. Hanka už má po léta posraný žaludek. Trpí častým vylučováním a četnými průjmy. Někdy chodí až padesátkrát denně na velkou stolici. Strašně ji to baví. Hlavně když ji ze zadku teče krev. Je to tolik fajn osvobozující pocit. Člověk se cítí úplně nadšeně, když ho pálí prdel. Ale Hanka si taky na záchodě čte v bibli. Kupříkladu ve Starém zákoně v kapitole o zjevení alkoholu. To totiž jednoho dne v ráji, spadla na hlavu boha hruška. Bůh byl ale natolik letargický, že jeho měkká lebka tu hrušku pohltila. A ona začala uvnitř kvasit. Za několik dnů tekla bohu z nosních dírek namísto soplů, poměrně slušná hruškovice. Od té doby se tomu říká boží kapky. A dodnes se to vyrábí v mnoha lihovarech. A právě jedny takové kapky měla schované Hanka na toaletě ve splachovadle. Nechtěla, aby ji na to přišla matka. Protože by ji to okamžitě vyžahla. A ona jako alkoholička tohle nemohla trpět. To by ji radši zabila!

Hanka se usadila svojí kostnatou prdýlkou na umakartové prkýnko a vydala pšouk. Znělo to jako nějaké Castrovo několikahodinové prohlášení. Něco v tom smyslu, že se jako budeme mít dobře a ve vzpomínkách nám bude vždycky hezky. Nebo alespoň určitě mnohem líp, než v nadcházejících zlatých zítřkách. Po pšouku ji z prdele vyšlo hovno jako kráva a zasvinilo mísu. Páchlo jako by lidskou hnilobou v rozkladu. Hanka si přiotráveně vytřela toaleťákem zadek. Spláchla. A na poslední chvíli se ji podařilo vypotácet ze záchodu. Na chodbě to konečně rozdýchala. Samým nervovým rozechvěním si musila několikrát po sobě odplivnout. PLIV. PLIV.

A pročež pak usoudila, že se vrátí do pokoje za svým partnerem. Její partner byl kvalitní nabíječ. A ženské po něm doslova šílely. Protože 158 kilo živé váhy není nikdy k zahození. Ale ona nežárlila, protože o sobě moc dobře věděla, že je pro něj ta nejlepší. V horším případě by použila vůči své sokyni neředěné kyseliny. A rozleptala by ji tvář, prsa, břicho a zadek. Udělala by z ní pokaždé takovou stvůru, že než aby se do ní nějaký chlap udělal, vyleze mnohem raději na Mount Everest. Kde zabodne svoji osobní vlaječku a vyhoní si do sněhu, ledu a kamene. Ale když přišla do svého pokoje, spatřila ke svému zděšení, že její přítel Karel nejí žádný krvavý biftek, ale jen docela obyčejný chléb se sádlem. Nemohla uvěřit svým očím, a tak alespoň žalostně zaúpěla:

,,Až mi příde ta dylina do rukou, tak ji zlámu vaz!“

Ale Karel ji uklidnil. Jen co polkl poslední sousto a grcl si. Ji řekl:

,,Už se stalo, před chvílí jsem ji vyhodil oknem.“

,,Ty jeden vrahu!“ zapištěla Hanka. ,,Chci abys mě okamžitě vyšukal, až tak mě ta tvá přirozená a živočišná bestialita vzrušuje!“

A Karel seskočil z postele. A chtěl se na ni chlípně vrhnout. Byl ale tak těžký a udělal to tak prudce, že se pod ním prolomila podlaha. A Karel se zabil. Napíchl se totiž na rok starý, opadaný vánoční stromeček. A Hanka zapičovala:

,,Do hajzlu! Ty jeden kreténe! Ty má životní lásko!“

Ale když si uvědomila, že je skutečně mrtvý. Rozhodla se najít si nového chlapa. Protože ženská potřebuje nejen penis, ale i lásku. Láska se dá koupit v každém obchodě s potravinami. Prodává se za pět padesát. Je nadrcená a v sáčku z umělé hmoty a pestře křiklavých barev. A nejlíp se balí kluci na diskotéce. Oblékla se proto tak, aby ji nikdo nemohl přehlédnout. Přes pánev si přetáhla červené chlapecké trenýrky. Přes svoji propadlou hruď zase průsvitně bílou dívčí blůzku. A nohy si nazula do Martensek nad kotníky. Zapálila si Startku, do zadní kapsičky trenýrek si zastrčila padesátikorunu. To by ji mělo na dnešní večer vystačit.

Na tu diskotéku to neměla nijak zvlášť daleko. A tak se ještě na chvíli zastavila do parku. A tam mě vlastně potkala. Právě jsem dávil do odpadkového koše. Z nějž jsem si před slabým okamžikem vytáhl nedojedeného buřta s hořčicí a seschlou kůrkou chleba. Ale snad v tom byla nějaký arzenik či krystal. Protože mi to nadzvedlo tak žaludek. Že jsem namísto oblaků spatřil na obloze malé a růžové porcelánové slony. A když jsem ji poprvé zřel, přišla mi jako nějaký malý, rachitický anděl. Smála se mi a házela po mně drobnými kamínky. Též občas zaječela:

,,Ty jedno prase!“

Začal jsem taky flirtovat. A proto, jen co sem dozvracel, jsem ji dal facku. To ji nevyvedlo nijak z míry a tak mě hned ocelovou špicí bot nakopla do koulí. V bolestech zkroucený, jsem se zhroutil před ní na kolena. Ale zcela zdrcen a propadlý jejímu neodolatelnému kouzlu přitažlivosti, jsem ji navrhl:

,,Ahoj, já jsem Petr, co kdybychom si šli zašukat?“

,,Jo, to zní docela fajn nápad,“ řekla Hanka a postříkala mě sprejem na hubení škůdců a parazitů. Už jsem to potřeboval. Vždyť jsem byl tou dobou samá štěnice a veš. Pak mi pomohla vstát na nohy a poprvé jsme se políbili. Bylo to úžasné a já už od toho prvního polibku věděl, že jsme si kurva souzeni. Vytáhl jsem ptáka, ale ona mi ho hned zastrčila zpět, přičemž řekla:

,,Já jsem Hanka, ty pičo. Copak sis nevšim, že tu kolem jsou všude lidi? Ty si skutečně takový vymazaný debil!“ A pak dodala:

,,Půjdeme radši do stodoly. Tam, kde je sláma a škvoři.“

Znělo to fantasticky. A tak jsme se chytli za ruce a vyrazili. Táhl jsem za sebou kočárek. Měl jsem tam všechen svůj majetek. A taky několik románů, které jsem během měsíce napsal. Vesměs se jednalo o samé fakty nepodložená fantas magórie. Bylo to podáno zajímavě, zkratkovitě a humorně. Teď jsem se však musel soustředit na Hanku. Bude to moje první holka po mnoha a mnoha týdnech. A já už se opravdu nemohl dočkat.

17. listopadu 2004

Chlív out

napísanísané:: 17.11.2004

prečítalo:: 1257 ludí