OPOTŘEBOVANÁ MAZACÍ HLAVA

autor:: Chlív

rubrika:: psycho

Nesnáším když můj otec onanuje na záchodě. Hlavně pak, když se mi chce srát. Strašně u toho funí a jakoby z prdele tlačil buldozer. Zdi se otřásají, kachličky praskají a omítka oprýskává. Stěny jsou špinavé a mísa neudržovaná. Kde jsou ty blahé dny čistoty života mé matky? Moje matka byla totiž strašná kurva. Bez benzenu se neobešla a bez braunu nemohla dýchat. Ten návyk mám po ní. Jsem závislý. Jsem pako a hrdina uprděných snů. Když jsem byl mladší, asi tak třináctiletý, hrál jsem si na nezávisláka a byl v pohodě. Bral jsem to smrtelně vážně. Tehdy poprvé se v mých nozdrách ocitl bílý prach a rok na to jsem poprvé skončil na infekčním. Vracím se tam od té doby s železnou pravidelností. Mám to tam celkem rád. Hodně se mi líbí sestřičky. Nejsem pro ně obyčejný feťák, tak jako třeba pro svého dědu, ale mají o mne docela starost. Hladí mne po vlasech a rukou zajíždí do rozkroku. Jsem bezpohlavní šílenec, ale nezapírám, že se mi postaví. Docela se jim to líbí a s jednou z nich, s Emilkou, jsem dokonce tři měsíce žil. Do školy se mi nechtělo, a tak jsem se od ní nechal živit. Občas jsem ji bezdůvodně vynadal a párkrát ji uhodil i do tváře. Měla hezkou tvář. Nebylo to ale nic vášnivého. Vlastně o nic nešlo. Dokonce ani o surovost. Měl jsem prostě jako obvykle menší absťáček a byl jsem tedy trochu podrážděný. Ale v posteli jsem byl fakt dobrý. Lehl jsem si pod polštář a usnul během setiny sekundy. Strašně jsem ale chrápal a ona pak chtě nechtě musela spát v kuchyni pod stolem. Jednou to však se mnou už nedala. Nevím ani co to do mě vjelo, prostě jsem kdesi vzal sekeru a začal ji s ní honit po bytě. Byl jsem strašně namol a něčím velmi znepokojený. Jsem přecitlivělý a tak těžce nesu i třeba jen pouhou ztrátu vlasu. Nesmí se mi pak říct ani křivého slova! Zavolala na mě policii a ti mne odvezli na záchytku. A odtamtud to byl už jenom krůček do Kromce na uzavřené oddělení 6B.. Uvítala mne slova:

,,Já se z toho zblázním, oni snad už zavírají i normální lidi.“

Myslel jsem, že je to doktor, ale byl to jen obyčejný schizofrenik. Navíc měl knírek a pohublé tváře.

Zmateně jsem si zkontroloval čas, a pak se posadil mezi ty hovada. Zatím mi ještě říkali jménem..., než jsem si zvykl na číslo. Dostal jsem číslo 34. Nelíbilo se mi, ale když jsem na ně poslechl, dostal jsem hrst patáků a snídani. Někdy mi dali i oběd a k večeři byla kůrka chleba.

Na blázinec vzpomínám nerad, ale s úsměvem. Byl jsem pako. Každý kdo nebyl alkáč, byl prostě pako. Alkáči třímali veškerou moc. Vedli i samosprávu na otevřeném a byla to ústavní elita. Stejně jako v životě, kdy u opratí stojí pokaždé taky nějaký blbec, jako třeba Špidla s Klausem. Bohužel ty hovada mě tam nakonec odsoudili, a tak jsem si to musel poctivě odsedět. Když jsem z tama konečně vypadl, připadal jsem si, že snad ani nejsem člověk, ale spíš nějaký mechanický stroj. Taky jsem tam přes opravdu skrovnou stravu přibral jen během prvních tří měsíců asi patnáct kilo. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se z toho šoku vzpamatoval. Musel jsem zhulit tuny trávy a vypít moře piva, než jsem to zase rozchodil a stal se normálním. A nebudu zapírat, pomohlo mi v tom i opětné letmé setkání s panem pervitinem, kterého jsem měl od Lenyiho. Chtěl bych být jako Lenyi. I když Dan říká, že kdyby ztroskotaly na jiné straně světa ve stejnou dobu dvě lodě, na jedné já a na druhé Lenyi, tak nás vlny donesou na ten samý opuštěný ostrov, kde bychom se sešli, protože jsem oba takoví kolíci. Nevím ale co si představuje pod pojmem kolík. Docela mi to však zalichotilo, ale půjdu si raději zakouřit, protože se musím vzpamatovat ještě z toho šoku, který jsem utržil před okamžikem. Otec mi ukázal svá bezzubá dásna a tlustý slinami dolepený jazyk, který převaloval s mlaskáním ze strany na stranu v ústech. To už je fakt horší, než ta jeho bouřlivá masturbace na hajzlíku. Doprdele, nechci nikdy být starý.

19. prosince 2003

Chlív out

napísanísané:: 19.12.2003

prečítalo:: 1607 ludí