k6.sk - literárny server

Stála tam přede mnou nahá. Jenom v kulichu a tlustých ponožkách. Měl jsem ji ještě skutečně rád? Asi jo. Už jenom proto, že se jmenovala Jana a měla strašně malinkatá prsa. Iluze nebo sen? Je mi to vlastně jedno. Protože jsem alkoholik. Vypadá ale defektně trapně. Mačkám ovladač a pouštím televizi. Stojí mi před obrazovkou. Chtěl jsem ji říct, ať vypadne, ale jenom jsem si uboze grcl. Když tu do místnosti vstoupil její nahý otec s plandavým šulinem. Mohlo mu být tak pětačtyřicet a já si tehdy uvědomil, jak je Jana vůči mě mladá. Ale já ji potřeboval mrdat, a tak jsem na to sral. Poslal jsem jejímu fotrovi vzdušný polibek. A ten se na mě mile usmál svým vykaleným pohledem. Pročež se svalil koleny před svoji dceru a přičichl k jejímu pohlaví. Janino pohlaví narozdíl jejích prsů bylo ohromné. Ale už mě to všechno začínalo nudit, a tak jsem se svalil z kanape na podlahu a dal si tu práci, že jsem se několika nevydařenými pšouky pokusil pohnout vpřed. Moc se mi to ale nedařilo, a tak jsem se rezignovaně postavil na nohy. A začal se tak trochu chovat zase jako normální člověk. Být člověkem mě naprosto nudí. A proto jsem byl snad až příliš drzý a s dávkou maximální impertinence povídám Janě:

,,Chtěl bych vymrdat tvoji mrtvou matku.“

Chuděře se před časem rozpadla játra. Myslel jsem to ale jenom ze srandy. Jenomže jsem netušil, že Jana nemá vůbec žádný smysl pro humor. A navíc mě její fotr chtěl zabít. Dal jsem mu pár facek a Janě řekl:

,,Rozcházím se s tebou, ty jedna smrdutá čubko!“

Ta její prdel mě už fakt nebaví. Ale ještě jsem se byl u nich osprchovat. Nevím co mě to popadlo. Snad proto, abych vypadal inteligentněji než doposud. Ale taky jsem si chtěl samozřejmě pořídit novou kurvičku. Se svojí špatnou pověstí si však nemůžu příliš vybírat. Lepí se na mě samé pod zákonem. A kdybych nebyl tak výřečný, myslím si, že už bych si těch pár let odseděl.

Tohle je totiž sprostý stát. Před čtrnácti dny mi zavřeli kamaráda. A to jenom proto, že prodával heorin. Občas jsem mu helfnul před školou. Stál jsem tam jako ten vymaštěný debil a drtil v ruce ty pitomé bonpary. Ale co mám dělat, když už sám mívám absťáky. Vlastně jsem ve své podstatě buddhista. Pracuji se svým tělem i myslí jako nějaký retardovaný deviant.

Takže jak jsem se osprchoval, tak jsem naposledy ještě opíchal Janu. Sice to byl vlastně její otec, ale řiť jako řiť. Jenomže to vážně nečekal, protože se pokoušel jen uvařit si za kuchyňskou linkou polívku. No a když jsem mu zaplnil kaďák svým semenem, tak jsem mu tu polívku snědl. Abych byl posilněn na cestu. Jana bulila a já prohledal kapsy jejího fotra. Našel jsem však ale jenom blbých pár tisíc. Ale jakási borovička z toho přeci jen bude. Řekl jsem tedy oběma:

,,Zdar.“

A vyrazil se bavit do světa. Na chodbě před dveřmi předsíně jsem narazil na Janinu babičku. Neodolal jsem a srazil ji loktem k zemi. Hekla a už to téměř i vypadalo jako by ji z hlavy vypadl mozek. Jenomže střízlivost dokáže s člověkem udělat strašlivé věci. A tak jsem se na to raději vysral a rozběhl se do hospody. Ale jsem na zdechnutí. Už jen po prvních několika venkovních schodech jsem se musel znaveně opřít o sloup podepírající balkón. Cítil jsem se teda vyloženě trapně. Na svých pětadvacet let vypadám, jako by mě snad vypustili čerstvě z koncentráku. Ale protože si nedělám žádné iluze, zavolal jsem na tu mladičkou holku co se právě vracela od nádru:

,,Hej, potřeboval bych pomoc!“

Pročež jsem upadl do mrtvolných mdlob. Když jsem přišel znovu k sobě. Lízal jsem bezhlavě její pipku a cítil se dobře. Byl jsem přesvědčený o tom, že má rodiče vyložené slabochy. Ale když se z práce vrátil její tlustý a pětatřicetiletý otec Adolf, rozmlátil mě na kusy jako nějakého vyloženého debila. Ale na takovéhle maličkosti já kašlu. Nějak bylo, nějak je a nějak bude. Neřešil bych to. Takže jen co jsem pak venku na ulici sesbíral jednotlivé části svého důkladně poničeného těla. Znovu jsem se odhodlal. Spatřil jsem totiž nedaleko před sebou hospodu. A to už jsem tedy fakt opravdu věděl, co mám dělat. Motivovalo mě to k tomu, abych si zašel do obchodu, kde jsem si tajnůstkářsky zhotovil molotovův koktejl. A vrátil jsem se vypálit Adolfův dům. Nesnáším rodiče. Takže až budu jednou otcem, jistě spáchám nějakou tu menší rituální sebevraždičku - a nebo vraždičku.

23. října 2004

Chlív out