k6.sk - literárny server

Nikdy jsem o tom ani v nejmenším neuvažoval. Ale i přesto jsem si zastrčil lízátko do úst a nastoupil do tramvaje. To je takový červený spoj. Byli tam lidé, kteří naprosto bezvýznamně na sebe hleděli, jako kdyby snad chtěli opravdu něco říct. Začal jsem předstírat, že jsem student, a proto jsem vytáhl čuráka. Seděla tam totiž taková poměrně hezká šestatřicetiletá blonďatá kundička a já měl na sobě hubertus. Opravdu nebylo zbytí, než se začít chovat zvráceně. Paradoxně mi to nepřivodilo ani v nejmenším žádné výčitky svědomí. Protože ta obstarožní čubka z kanclu otevřela prostě ústa a začala mě uspokojovat. Já ji však řekl na to svoje:

,,Tak na tohle ti teda seru, krávo!“

A k čemu by mi něco takového vlastně bylo? Jenom proto, abych se vystříkal a řekl:

,,Yeah!“

Chytil jsem tu sekretářku za její husté číro a zvrátil ji tak prudkým pohybem hlavu. Ústa měla plná mého semene a ve tváři tuze chápavý výraz. Snažil jsem se ji filosoficky přesvědčit o tom, že já především potřebuju jíst a kde složit hlavu. Ale ona si snad myslela, že jsem naivní individualista, protože na další zastávce vystoupila a jen na mě zavrtěla provokativně prdelí. Což ale bylo koneckonců v pořádku.

Myslím si totiž, že ženská by měla mít zadek. A měla by se ho naučit používat. Protože když třeba příjdu do obchodu, kde se mi líbí nějaká ta jedna z mongoloidních prodavaček. Nevidím jediný důvod k tomu, abych ji nepoložil tuto závažnou otázku:

,,Prosím, nemohl bych tě vymrdat?“

,,Ale jistě chlapče, jen se do mě udělej,“ odpoví mi. Je to stará tlustá matróna s ale opravdu fakt velkou prdelí. Jenže já se namísto toho jen poseru rozkoší. A tím vlastně všechno zhatím. Z nervozity si připaluju Stařenku a myslím si, že se z toho trapného pocitu pobliju. Ale i když to ustojím, přijde ke mně přesto ochranka. Nakopne mě do koulí a řeknou mi:

,,Vypadni!“

Ale já se po kolenou opravdu nedokážu plazit příliš rychle. A ještě než dorazím k eskalátoru vedoucímu z podzemí do světla přepichu a rakovinotvorné šedavé reality. Musím si připálit další cigaretu a přetrpět opětné násilí. Jsem tříska, ale ani to mě nedokáže odradit od obdivu svalů těch uniformovaných nácků s plackou zákona na prsou. Jsou dva a pěstmi se mi snaží naznačit, že mají nade mnou morální převahu. Nezbývá mi, než s rozbitým nosem s nimi souhlasit. A předčasně típnout drahou cigaretu i přesto, jak silný jsem kuřák.

Někdy si myslím, že snad už nemám ani plíce. Spíš to vypadá asi jako začouzená kamna s dosratým komínem, který by se měl protáhnout a vyčistit. Takový komín mi připomíná vagínu téměř padesátileté Kostěnky, co tak náramně ráda drtí den co den okenu. A nebo alespoň chlupatou prdel Radka Johna, v níž nosí zastrčený Ottův slovník naučný ve všech jeho osmadvaceti svazcích. Zrovna předevčírem jsem se ho ptal na to, jak to vůbec dokáže? Ale on mě jen laskavě pohladil po pleši a řekl mi soustrastným hlasem:

,,Petře neboj, to je jen moderní technologie,“ pročež mi vrazil prst do řiti a já si najednou přišel jako nějaký intelektuál, co na vypnutou kameru moderuje politickou debatu.

,,Jsem debil,“ říká Grebeníček - politik bílých rusů.

,,A já s tím sadisticky souhlasím,“ odpovídá a zamítavě vrtí hlavou Klaus.

Snažím se je uklidnit, a proto jim dám každému pár facek. Ještě štěstí, že to je ale jen můj blud. Protože kdyby to byla realita, tak vážně nevím, co bych dělal se svojí popularitou. Když tak nad tím přemítám, asi bych se musel zabít. Ale bral bych to lehce, takových jako já se totiž rodí celí jednotlivci jednou za sto let. A ba i více. Jinak by byla zděšena veškerá populace z tolika přirozené inteligence. Nemá cenu si něco zastírat. Jsem prachsprostý génius. A vlastně na to docela jen seru. Vždyť právě včera jsem četl v Englsovi:

,,Jen si to zkuste. Já to nechci.“

Ale to se týkalo především Marxe. A to hlavně v období, kdy se mu na penisu udělal obrovský nežit. Bral to na lehkou váhu a chtěl se stát prostitutkou. Jenomže tehdy nebyla ještě tak kvalitní chirurgie. Ale musím už končit, protože se jedu ožrat na Vsetín.

22. října 2004

Chlív out