UMOCNĚNÉ UKOJENÍ

autor:: Chliv out

rubrika:: poviedky

Byli jsme jako nějaké děti. Sadistické a snad až příliš kruté. Ale i přesto jsme měly hodné rodiče. Které jsme se jednoho dne rozhodly zabít. Nefoukal příliš zvlášť silný vítr. Takže se to dalo zvládnout. Zpočátku jsem myslel, že použiju kladivo. Ale Hanka mě přesvědčila o tom, že jsem příliš slabý. Vzal jsem to jako fakt už jenom proto, že Jitka má velká prsa, která jsou navíc skutečně hezká. Ukázala mi, že s nimi jdou dělat opravdu velké věci. Pravděpodobně hlavně asi, když jsou ztvrdlé jejich bradavky.

Zrovna včera jsme seděli s Jitkou. Řekla mi slovy zvláštní tajemství. Znělo to jako: TY JEDEN DEMENTE. A pak z kapsy vytáhla své kalhotky, které mi strčila pod nos a doufala, že se tím stane strašlivě zajímavá. A málem se ji to podařilo. Kdyby nepřišla ke Třem opicím ta ubohá prostitutka a nezeptala se, kdo chce za tři tisíce minutu sexu. Jistě bych v tu chvíli ejakuloval eruptivním blahem. Ale takhle jsem téměř podlehl pokušení se zbláznit. Vždyť ta děvka neměla ani zuby. A o jejích prsech se nedalo vůbec mluvit. Avšak i přesto jsem se zeptal Jitky, jestli by mi nepůjčila tisíc korun. Protože s tím co jsem měl v kapse, jsem to měl akorát na pětačtyřicet sekund. A to já se neudělám, protože jsem romantický sráč, který chce všechno pořád jen prodlužovat.

Takže pipka za peníze si mě odvedla domů. Strčila do dveří veřejných chemických záchodků pět korun. A řekla mi:

,,Tady vzniká láska.“

Zeptal jsem se ji proto na rodinu a děti. Ale stáhla mi jen trenýrky. A chtěla v tom tak úzce vymezeném prostoru stále něco dělat. Pokusil jsem se zavolat o pomoc. Ale strčila mi do úst použitou dámskou vložku. Cítil jsem se, jako by mě zvolili za prezidenta republiky. Vlastně jsem nikdy nepoznal větší blaho. A navíc mě drtil pocit viny. Že by můj vlastní otec mohl být na mě vskutku hrdý. Něco tak absurdního jsem si nemohl dovolit. A tak jsem tu děvku raději uškrtil tkaničkou od bot. Její ohryzek byl vyloženě odporný. Ale když jsem viděl její ceckaté tělo, napadlo mě, že bych si v obchodě mohl koupit petrolej. A to nejen proto aby byla legrace. Ale i z jistého morálního hlediska jsem byl přesvědčený o její konečné likvidaci. Jenomže to bych nesměl být alkoholik. Protože když jsem viděl, že ve výkladu je borovička. Tak se mi hned ztopořil penis. Nezbývalo mi, než z kapsy vytáhnout diamant. Vyřezat otvor ve skle. A doslova začít primitivně krást. A tehdy jsem si vlastně uvědomil. Že když už není život vyloženě sranda. Tak je to alespoň naprostá fraška. Protože za mnou pojednou stáli dva policajti a zeptali se mě:

,,Soudruhu, co to děláte?“

Ale nebyl jsem tenkrát skutečně moc přesvědčivý komunista. Spíš mi to bylo dokonce jedno. A tak jak se dalo očekávat zcela přirozeně jsem jim ukázal fuckáče. Byl živný, protože jsem měl právě na prstě velký strup. Osobně jsem si myslel, že se z toho poseru. Ale ty hovada mě vyvedly z míry obuškem. Dostal jsem ránu přes hlavu. A upadl levým uchem na dlažební kostku. Připadal jsem si v tu chvíli strašně zajímavý. Asi jako dítě cumlající ve školce sladký bonpar. Nevím jak dlouho to trvalo. Ale když jsem se opět probral. Našel jsem všude kolem sebe poházené tisíce. Byl jsem přesvědčen o tom, že se lidi zbláznili. Ale i přesto jsem doufal, že když je sesbírám a vrátím se ke Třem opicím. Bude tam sedět nahá masturbující Jitka. Která, když příjdu, se na mě usměje a zeptá se:

,,Ahoj Petře, jak se máš?“

Ale já si namísto odpovědi stáhnu jen trenýrky a přistoupím k baru. Kde se udiveného a překvapeného barmana nezeptám na to kolik je hodin. Ale jestli má nůž. Podá mi menší metrový kinžál. A já si ho pokouším uřezat. Jenomže jsem nikdy netušil, že mám tak fantastický penis. A proto jsem si asi vlastně grcnul. Ucvrnkl si cúrek moči do kalhot. A objednal si pivo, protože jsem se chtěl ožrat. Jitka mi řekla, ty můj malý dobytku. A mně to v tu chvíli přišlo jako kdybychom se znali už pět let. Ale pravděpodobně se známe asi ještě dýl. Kdoví vlastně jak dlouho, když člověk je stále tak vymazaný jako nějaký opravdový debil.

22. října 2004

Chlív out

napísanísané:: 22.10.2004

prečítalo:: 1145 ludí