SPLAŠENÁ NEBESKÁ KOZA

autor:: Chliv out

rubrika:: poviedky

Když mi otevřela dveře, myslel jsem, že se pominu. Ale nakonec jsem to ustál a zůstal úplně normální. To bude asi tím, že jsem tak strašně inteligentní. Mám zelené oči a pohledné tělo frajera a věčného floutka. Ká si mě pozvala dál slovy:

,,Jen aby ses z toho nepodělal, srabe!“

Má prostě úžasný byt. Vstoupil jsem tam jako by nesměle, s decentně vykaleným pohledem. Měl jsem v sobě nějaká ta piva a bučo. Původně jsem si myslel, že strávím docela obyčejné a příjemné poledne. Ale nakonec jsem to trošku s těma drogama přeci jen přehnal. Podíval jsem se na budík a shrábl jsem ze stolu peníze. Rozhodl jsem se, že půjdu na návštěvu. Jsem prostě rozený komunikativní typ. A taky se hned Ká ptám:

,,A copak děláš celé dny? Pořád jenom spíš?“

Ká je strašně milý člověk. Má totiž prsa. A ke všemu je to i ženská! Kroutí zadkem a zve mě do svého pokoje. Chudák, má ještě rodiče a musí proto před nimi zavírat dveře. V pokoji hraje docela fajn hudba od Finských Waltari. Spadnu na zem. Dělám to tak u ní vždycky. Ká je totiž jenom moje kamarádka. A tak se mě zeptá:

,,Petře, dal by sis čaj?“

Čaj? Mě alkoholika by chtěla dorazit blbým neslazeným čajem s plátkem citrónu?!

,,Copak jsi šílená?“ pták se Ká vybouleným pohledem mladistvého psychopata. A samozřejmě čekám, že mi dá pivo. Ká si ale jenom uprdne a svalí se bezvládně do křesla. Je to strašný smrad. Čekám, že každou chvíli umřu. Ale ono nic. Prostě jsem vstal ze země a vyvětral. Cestou k oknu se mě Ká znuděně ptá:

,,A Petře, co ty si vlastně vůbec myslíš o Kantovi?“

Nějaká chytrá, pomyslel jsem si. Protože Bedřich Kant, to byl náš soused. Velice skromný a hodný člověk - prostě idiot. Ale mě vlastně nikdy ničím nezaujal. A tak jsem si jen pomyslel, že je Ká zase dneska nějak mimo mísu každodenní reality. Původně jsme si myslel, že to má od narození. Uvažoval jsem na bázi kódu DNA. Ale pak jsem se od ní dozvěděl, že to celé, celou svoji charakteristiku vyčetla z knih. Kupříkladu jakými jsou OBHAJOBA SLUNCE a nebo SPÁD ŘEKY od P. M.. Kde se ženy popisují jako hrdinky a velice iniciativní bytosti. Jediným kladem celé té knihy pak zůstávalo, že byla humorná. Odplivl jsem si do koberce, protože jsem se nedokázal strefit na parapet. A posadil se na postel. Ká má totiž fantastickou postel! Je poměrně zajímavá. Když tu se Ká najednou tak nějak přiblbe usměje. Poleká mě to a tak se ji paranoidně ptám:

,,Co ti je?“

Děsí mě to. Moje vlastní otázka mi nahání hrůzu, protože mi to zní, jako kdybych snad o ni měl starost! Něco takového jsem si nemohl opravdu dovolit. Žiju sice v luxusu, ale to ještě neznamená, že si můžu dovolit cit. Já na srdce nevěřím. Já jen prostě dýchám. Takže najednou propadnu hysterii a řeknu:

,,Hergot, na co jsem se tě to vlastně ptal?“

,,Na to, jestli jsem ještě stále panna,“ odvětí mi Ká a otráveně si otevře poklopec. Rukou zajíždí do rozkroku a chvíli masturbuje. Potom se mi pohledem zdevastovaného malého mongoloidního dítěte zahleděla zpříma do očí a řekne:

,,Jo, ještě stále jsem.“

Já třeba přišel o panictví kuriózním způsobem. Zpočátku jsem si myslel, že mi to chybí jen předkožka. Ale ono toho nakonec bylo daleko víc. Ještě štěstí, že mám tak dobrou náladu a jsem pohodový týpek. Protože Ká se mě už ptá:

,,A Petře, dneska nebudeš přede mnou onanovat?“

Já? Člověk? Asi ji už fakt šibe. Ale pro dnešek mě napadlo cosi daleko lepšího. Vstal jsem z postele a dal Ká přes hubu. Potom jsem ji povalil na podlahu a šikovně ji spoutal. Dal jsem ji pak ještě dvě facky, abych se ujistil, jestli opravdu zachovala chladnokrevnost. Ale ona se na mě usmívala jako učiněný debílek. A tak jsem se na ni podělal. Už se mi chtělo. Vlastně mám teď takový dojem, že jsem se tu ve skutečnosti jen vysrat přišel. A tak jsem řekl Ká:

,,Bylo mi s tebou docela fajn.“

A zabouchl jsem za sebou dveře. Z vnitřní kapsy svého koženého saka jsem vytáhl budík. Bylo už sedm hodin. Poměrně se setmělo, a tak jsem si na cestu zapálil dýmku. Šel jsem zase na pivo, protože to jediné mi na tomhle světě dává smysl. Seděl tam Oťas a strašně hlasitě se smál!

10. října 2004

Chlív out

napísanísané:: 10.10.2004

prečítalo:: 1199 ludí