ZIMNÍ POHÁDKA

autor:: Chlív

rubrika:: rozpravky

V daleké zemi žila jedna princezna, která strašně neměla ráda prince. Zamilovala se však do svého proradného kočího. Tomu však šlo jen o jedno! A to o peníze. Zatímco princezně šlo především o romantickou lásku a nespoutaný divoký sex. Princovi šlo o to samé, a proto každý den pravidelně masturboval. Ale co mu to bylo platné, když proradný kočí měl už plný pytlík. Pytlík plný falešných grošů. Pravidelně pak docházel každý večer do hostince Pod vlakovým nádražím, kde popíjel kvalitně pančovaný pivní mok. Platil za něj místnímu hostinskému Jeriblinkovi měkkými groši a tuze si šmakoval nad tím, jak mu chutná.

Princezna byla z toho celá nešťastně neukojená a večer co večer šmírovala svého milovaného proradného kočího skrze okno hostince Pod vlakovým nádražím. Za vrbičkami ji zase slídil princ. Princ byl také nešťastně neukojený!
,,Ach,“ povzdechl si Stařec z hory, ,,ti dva mají tolik společného. Mohli by klidně spolu i sáňkovat!“ a zapálil si hašiš.

Když si asi pětadvacetkrát potáhl, začal přemýšlet o tom, že by se s tím mělo něco udělat. Láska je přeci tolik krásný cit. A tak se jedno prohulené poledne rozhodl, že založí organizaci nešťastně zamilovaných mladých mužů středního věku za účelem záchrany lásky, míru a života na planetě Zemi. Byl to velmi slavnostní a nezapamatovatelný den, den, kdy před ním, před Starcem z hory, pokleklo jeho prvních dvacet naprosto fanaticky odevzdaných Asassinů - nájemných vrahů - a strašně se zhulili. Jo, to byla tenkrát ještě pohoda.

A tak jako každý večer, zamířil si to proradný kočí do hospody. V jeho šlépějích, byla zima a hory sněhu, si to šlapkala princezna a v jejích šlépějích si to zase kulhal princ - nedávno mu totiž spadla na nohu slepice, zobákem! A to víte, princ má velice jemnou a urozenou nožku!

Proradný kočí si sedl k osamělému stolu a kývl na Jeriblinku, aby mu donesl pivo. Pro krátkou chvíli vytáhl svůj měkký groš a počal jej rázně přehýbat a mačkat mezi prsty. Když tu! Spadl komínem do výčepu Asassin Mirek H.. Spadl přímo do krbu. Natloukl si zadek o ohořelá dřeva a za chvíli mu chytly i kalhoty. A vzhledem k tomu, že měl kapsy plné Marockého haše, byli během okamžiku všichni uvnitř zhuleni. A to se vám tam pak začaly dít velice prapodivné věci! Lidé uvnitř se začali na sebe bezdůvodně usmívat. Objímali se a líbali na tváře. Dokonce i sám proradný kočí začal ze svého pytlíku rozhazovat všude kolem sebe svoje falešné groše a hostinský Jeriblinka dokonce narazil novou bečku, tentokráte však docela výjimečně piva naprosto nepančovaného, ba dokonce kvalitního a patřičně vychlazeného.

,,To je mi ale divné,“ řekla si pro sebe tiše princezna přilepená nosem k namrzlému oknu hostince. A dokonce i princ zcela nezvykle vylezl zpoza vrbiček, a aniž by si to uvědomil, přistoupil blíž. Přistoupil dokonce až zcela nečekaně blízko; na mysli stejný údiv z nepředpokládaného vývoje situace uvnitř podniku pro obluzení mysli, když tu se to stalo!

Opravdu si to neuvědomil, ale byl už tak blízko, že se svým přirozením, přirozeně ukrytém ve spodním prádle, spodňácích a v řadě neposlední v ryflích, dotkl příjemně velkého princeznina zadku, která měla na sobě sukni, šlapkáče a květované kalhotky. Došlo k elektrizujícímu sblížení těl a zajiskření. Jiskra přeskočila jiskru, z plus se stalo minus, až tu nakonec pojednou zůstala jen nula.

Princezna s lehkým leknutím hýkla a odtrhla nos od okenní tabule, až ji to štíplo a otevřela se menší ranka plná strašlivého kvanta krve, a obrátila se za sebe. Tam stál rozrušený princ. Byl i celkem vzrušený, což se projevovalo hlavně v oblasti pod podbřiškem. Začínalo tam být celkem živo, až i trochu těsno. Princ se usmál rozpačitě na princeznu a princezna ke svému nepochopení mu vrazila na rty krátkou a naprosto bezvýznamnou hubičku, přičemž ho chytla i za ruku. Princ dočista znervózněl, když tu však pronesl onu památnou nezapomenutelnou větu, která změnila nejen jejich životy, ale doslova osud celého jejich království:

,,Pojď, půjdeme sáňkovat, co ty na to?“

,,Jupí!“ zaradovala se princezna a rozběhli se společně pro sáňky do garáže v jejich zámku.

A od té doby vystřídali skoro už celou kopu různých sáněk a umělohmotných bobů. Proradný kočí si koupil půlku království a zámeckou stáj, kde přespával i se svými groši. A chudák Jeriblinka se zbláznil z poctivosti. Byla to tuze zrádná nemoc, kterou trpěl od té doby, co mu komínem do krbu propadl Asassin Mirek H. a všechny tam neúmyslně naprosto dokonale vyhulil. Od té doby tam seděl v rohu u stolu pod televizí, pil pivo a čekal na každoměsíční balíčky od svého Mistra a učitele, Starce z hory. Obvykle vážily něco kolem kila a byly plné kvalitního hašiše. Mirek H. se zadumal. Připálil přenosnou vodní dýmku a začal kolem sebe vytvářet příjemnou atmosféru předvánočních svátků. Hostinský Jeriblinka se toho předýchal, stal se přemíru emotivním a už to bylo! Odjel dobrovolně do ústavu pro duševně choré v Kromci a tam ho izolovali na uzavřeném oddělení 6B. s podezřením na schizofrenii. Vůbec se mu tam nelíbilo, a tak ho tam pro jistotu odsoudili na dobu neurčitou.

Konec pohádky a začátek zasněženého dne.

16. prosince 2003

Chlív out

napísanísané:: 18.12.2003

prečítalo:: 1396 ludí