k6.sk - literárny server

Chytl ho pod krkem a rozbil mu držku železným kladivem. Byl to autor! Co úder, to originál. A nakonec ho roztrhal jako docela obyčejný papír na kusy. Odplivl si a šel se věnovat poezii. Z kapsy vytáhl bílou křídu, přistoupil ke zdi a pustil se do toho, protože měl talent. Trvalo mu to několik hodin, než popsal celou zeď a zešedivěl u toho genialitou. Nakonec po několika málo dnech zchřadl už natolik, že myslel, že samým talentem chcípne. Ale tehdy učinil objev, který mu snad i zachránil život. Otevřel lahváče a dal si hlt piva.

,,Konečně jídlo!“

Pomyslel si a vylezl na strom. Do větvoví koruny. Postavil se na špičky a spatřil světýlko. Spadl, rozbil si hlavu a vydal se na cestu. Nešel dlouho, protože téměř vykrvácel. Ale upadl alespoň do mdlob. Bůh si už myslel, že má na kahánku. Ale našla ho tam jakási bláznivá ošetřovatelka. Měla hezké tělo, a proto si obkročmo sedla na jeho propadlou hruď. Snažila se ho zahřát, ale vše marně. Stále krvácel a byl čím dál bledší. Myslela, že by mu pomohlo, kdyby na něm seděla nahá. A tak si odhodlaně a snad i na poslední chvíli roztrhala na cáry svoji bílou uniformu. To zaujalo jednu takovou oplzlou babu kořenářku, která až doposud skryta v chrástu nezaujatě masturbovala při pohledu na jednu borovicovou šišku. Byla suchá a hezká. Babizna si spravila svoji plenu a poté hlasitě zařvala chraplavým hlasem:

,,Už jdu!“

Ošetřovatelka z toho málem dostala infarkt. Tak se lekla jejího hlasu, že se i trochu podělala. Ale to už u ní byla babizna a utěšila ji svým smrdutým dechem:

,,To nic holka, to se spraví.“

A už přiložila na spisovatelovu ránu hlavy lopuchový list. Přilepila ho k pokožce svým hustým kemrem. A hned pak na to řekla:

,,Tak já už budu muset jít, holka. Vždyť jsem tu promasturbovala bezmála několik celých hodin.“

Prdla si a smrdutě odtáhla svou cestou do temného lesa plného pohádkových bytostí a průsvitných láhví z plastu. Ošetřovatelka se už nedočkavě chytila za bradavky a chlípně vzdechla. Její klín zvlhl a pan spisovatel se konečně uráčil otevřít oči a řekl:

,,A do prdele, sním a nebo bdím?“

Políbila ho na ústa a představila se:

,,Chlape, jsem tvoje múza. Ale tak trochu jsem tě podělala. Tak se na mě příliš nezlob.“

,,Já už nebudu geniální?“ vykřikl mladík zděšeně a počural se infantilním děsem. Dívka se na něj ale přívětivě usmála a řekla:

,,My jsme ale dvojka, co?“

A pomohla mu vstát na nohy. Nebylo to nijak zvlášť těžké, protože ještě stále byl velice nadaný. Oprášil si své křehké kotníky a začali se společně ruku v ruce prodírat jehličím. Byly ho tu hromady. Její prsa plandala nedočkavostí nad okamžikem, kdy konečně stanou na nějaké pěšině. Ale k údivu její skvostné prdele se z lesa vykodrcali přímo na louku kopce, pod nímž se rozkládala vesnice.

,,To je Polanka,“ řekl spisovatel a nechal si chladnokrevně prokrvit úd. Ne, že by chtěl souložit, ale to jen tak z radosti. Ze znovu nalezení domova.

,,Půjdem do hospody?“ zeptala se ho nedočkavě vilnou latentní sexualitou ošetřovatelka. Až teprve teď si všiml, že má v pupíku pirsing.

,,To je sklo?“ zeptal se ji vypatlaně, ale ona mu jen dala facku, a naštvaně se ho zeptala:

,,Notak půjdeme už konečně na tu borovičku, chlíve?“

Básník ji pevně stiskl za ruku a zaslzel. Odjakživa věděl, že na světě musí existovat takováhle ošetřovatelka jakou jen byla ona. Nehorázně sexy, zvrhlá za hranice všedního dne a smyslně paranoidní.

,,Nuže,“ spustil vážným hlasem, jako by snad chtěl ztvrdit jejich svazek, ,,vyrazíme k Pavlíkům. Tam již na nás jistě čeká Lojza s otevřenou náručí a táckem plným malých boroviček.“

,,I ty jeden malý brepto,“ usmála se na něj dobromyslně a zatahala ho za pindíka. Ten celý zrudl, žalud zfialověl, předkožka zmagořila a oni udělali první odvážný krok do kapek rosy prostoupené duhou
vycházejícího Slunce.

3. října 2004

Chlív out
(pro ženy co mě budou v budoucnu tělesně milovat)