k6.sk - literárny server

Se škodolibou radostí mi způsobil bolest. Pytel se rozřehtal jako nějaká asexuální amina lidského pudu sebezáchovy a zakroutil mi odvážně hrubě dvěmi prsty špičkou nosu, až mi dočista celý zfialověl. Ale napřed to vypadalo jako, že mi jen tak poteče krev. A to vše jen kvůli takové pitomé malichernosti. Protože Pytel tenkrát chodil s jednou takovou chemicky obarvenou blondýnou s dlouhým nosem. A mně proto nezbývalo nic jiného, než ji začít svádět už jenom proto, že jsem takový erotoman jaký jsem. Naslinil jsem si dlaně a přisedl si k ní na lavici. Bylo to kdesi hluboko ve sklepení Vinárky na konci světa v Ústí. Měla prsa, a proto jsem se rozhodl akutně vyjádřit, a už nečekat na žádné zbytečnosti. Povídám ji:

,,Poseru tě láskou od hlavy až k patě. Udělám ti smradlavý bobek na čele.“ A už jsem si otevíral před ní poklopec, abych tak trochu pofrajeřil svým pyjem. A vlastně od té doby mě Pytel bytostně nesnáší, protože ta jeho děvka se při tom pohledu na mého klacka tak rozslintala blahem, že netrvalo dlouho a měl jsem dočista mokrý klín. Pytel se k nám vrátil s flaškou piva, a když to viděl, tak řekl:

,,Á, poluce!“

Ale to už jeho přítelkyni tahle impertinence vážně rozčílila. Vstala a dala mu facku. Nic nechápavý Pytel se poté musel na mně vybouřit svým neukojeným drasticky sadistickým projevem násilí. A já se rozplakal. Když to viděla ta jeho chemická blondýna, přisedla si ke mně a jala se mě chlípně utěšovat. Pytel mi vyčítá, že jsem mu tehdy přebral holku. Nepočítá však s tím, že jsem s ní strávil jenom jednu noc, protože s ní byla strašlivá nuda. A to, že mi ho vykouřila, tak to ještě nic neznamená. Sex není všechno a ubíjet čas extrémně produktivního dne lakováním nehtů, to mě fakt nebere. Proto jsem ji na druhý den u sebe doma řekl:

,,Víš co, vypadni, a táhni si zpátky za tím svým vyjebaným zmetkem.“

,,Nikam nejdu, Petře. Marek se ke mně chová nanejvýš hrubě. A má ke všemu velký zarudle pórovitý nos!“

Ale když chci, dokážu být i krutě nemilosrdný. S ničím se nepářu víc, než s ženskýma, které tak akorát necitelně ničí chlapovi život. Došel jsem prostě pro svého senilního fotra na hadičkách a umělé výživě a povídám mu:

,,Vem si ji a ještě si naposledy užij!“

A to jste měli vidět v tu chvíli ta její natřásající se prsa. Vehnal se do nich takový strach, že byly doslova krev a mlíko. Nařízl jsem je kudlou a můj starý a nebohý otec z toho měl svůj teprve druhý infarkt. Ještě než mu moje sedmdesátiletá matka stačila zavolat sanitku, tak mi podělal svými smrdutými výkaly v pokoji celý koberec jenom proto, že se snažil vzpamatovat a znovu se postavit na nohy. Ale měl to marné, takový je už osud. Chytl jsem proto tu chemicky obarvenou blondýnu a strhl ji zprudka za vlasy tváří do těch sraček.

,,Před tíms vypadnout nechtěla a teď bys šla?!“

Donutil jsem ji ten humus vylízat vlastním jazykem. Vzpouzela se a několikrát se i pozvracela. Ale já ji intensivně kopal do řitě a navíc jsem přísahal, že jestli můj koberec nebude vypadat tak jako před tím, tak že ji nemilosrdně zardousím. Nevím, ale ti lidi sou fakt nějak divní. Vždyť já vlastně z toho ani nic nemyslel ve skutečnosti vážně. I poté na psychiatrii v Kroměříži jsem jim tvrdil:

,,Ale pánové, byla to jenom legrace.“

Nojo, to je tím, že mívám smůlu na ženské. Jednou mi Pytlovou vinou zfialoví nos a já se pak mám z toho zbláznit? Proč vlastně, když mi stačí dlaň pravé ruky! Odbydu si to nejnutnější zlo, a pak se odpotácím do hospody chlastat. Nenávidím střízlivost. Střízliví lidé mě iritují svojí servilní sterilitou, nudou a naprostou šedí všednosti. Jsou tak monotónní, že mi nezbývá nic jiného, než jimi opovrhovat. Ještě ke všemu, když chodí do práce jenom proto, aby si vydělali peníze na živobytí. Já bych se nesnížil ani k tomu, abych z kontejnerů vytahoval pivní láhve. Mně je to úplně jedno. Když na to příjde, já si klidně ty boty za čtyři tisíce koupím. Já mám peněz dost. Koupím si koks za litr a půl, peří za 160 a ejč za 750. Já k tomu nepotřebuju ani žádnou závislost. Mně už na tom všem stačí jenom to, že mě to prostě baví. Vždyť fet je vlastně taková moje skutečná krátkodobá láska. A fetovat jsem se naučil v blázinci. Z těch jejich roztodivných chemikálií jsem taky měl první skutečný absťák. Třásl jsem se jako nějaký Ježíš Kristus nad propastí. Ale protože jsem měl víru, udělal jsem ten krok a spadl na dno, kde jsem si o kámen rozbil svůj hezký nos tak, že mi opět celý zfialověl. Ale to se vždy do týdne spraví. Takže vlastně není z čeho srát. Snad jen z jídla.

2. října 2004

Chlív out