LIDI SOU HOVADA

autor:: Chliv out

rubrika:: poviedky

Celé dlouhé hodiny jsem proseděl ve skleníku a kouřil tabák na hubení zahradních škůdců. Měl jsem toho celý pětikilový pytel. Kouřil jsem, dýmal a čekal na zázrak. Když tu konečně, byv již částečně přiotráven, se přede mnou zjevila ona. Stála tam ve vchodu nahá, jen na nohou kolečkové brusle. Podle prsou ji mohlo být tak patnáct let. A měla velmi hezké a narůžovělé tváře, které taky prozatím vypadaly ještě příliš dětsky. Pořád se tak na mě jaksi nejapně culila a já na ni zase pro změnu nechápavě zíral. Stopl jsem si to. Podle hodinek to mohlo trvat dobrých patnáct minut. Ale poté to konečně ze sebe dostala. Jasně, stručně a srozumitelně:

,,Petře, nešel by sis se mnou zajezdit?“

A já se konečně rozpomněl. Vždyť je to Jitka. Malá Jitka. Ale od doby, co jsem ji naposledy viděl, trochu povyrostla, zkrásněla a žensky zbytněla. Nerozhodně jsem se podíval na svůj ztopořený penis. Taky jsme byl nahý, a nijak se nezdráhal žensky omamných půvabů. I ty její chloupky byly nádherné. Típl jsem o beton zbytek balené cigarety a na sklo odplivl neodbytný hlen, který mě už asi dvě a půl hodiny nepříjemně dráždil v krku. Uchopil jsem malou Jitku něžně za ruku a zeptal se ji:

,,A když budeme spolu jezdit, musím mít u toho taky brusle?“

Rozchichotala se jako nějaká mladistvá puberťačka při svém prvním orgasmu v životě. Ono uvědomění si ho je natolik ohromující, že nezbývá, než se tomu jen blahosklonně zasmát, a pak se na to pro jistotu pokusit zapomenout, kdyby se to náhodu už nikdy víc nemělo opakovat. A řekla mi vřele vlhkou vilností:

,,Peťo, ty jsi mi ale takový blbeček. Vždyť já myslela jen docela obyčejnou mrdačku. A to je jasné, že si brusle sundám, protože při sexu se ráda opírám svými patami o mužský zadek.“

Kráva, pomyslel jsem si. Určitě to je kráva a má dva žaludky. Vždyť už sama moc dobře od dětství ví, že já si na sex právě nepotrpím. Mojí vášní je třeba pouštět draka za naprosto bezvětrného počasí. To se jde na kopec. Vezmu sebou pošahaného Olina a upoconého Judeho. Olin s Judem vezmou sedm litrů červeného čuča. Draka už pro jistotu předem zapomeneme doma. Na obloze svítí Slunce. Je bez mraků a cestou na nás padají neohrabaně těžké barevné listy stromů. Jsme zmatení, a bohužel zatím ještě střízliví. Ale jen co se na kopci nad naší vesnicí vyvalíme do hnědnoucí trávy, tak se začneme odevzdaně a smířeni s osudem nehorázně ožírat. Smějeme se jako dobytek, kecáme nesmysly a když jsme v nejlepším, tak ještě na sebe začneme provokativně vystrkovat své holé zadky plné zarudlých jebáků. Nejsme přeci žádní sviňáci, ale jen docela obyčejní, slušně vychovaní lidi. A jen co si Jude grcne a Olin řekne:

,,To je žůžo.“

Vyrážíme zpět do vesnice, kde se jdem dorazit k Pavlíkům. Za našimi zády zůstává bordel. Nehorázně zválená tráva a prázdné petky, kde jsme měli stočené to mizerné zoctovatělé víno. A malá Jitka chce po mně sex?! Chuděra, je ale tak naivní. Ale budiž. Když to tak chce, proč bych ji to nedal. Těch pár sekund mě nezabije. A potom si můžu jít klidně hrát. Třeba na písek. Vezmu si lopatku. Zabiju psa nebo kočku. A v tom pískovišti tomu chcíplému sajrajtu vykopu pěkný hrobeček. Náramně se u toho bavím, protože jsem už odmala tak trochu sadista. Ale mně ani mému okolí to zase až tak nevadí. Ne nadarmo chodím po světě s nálepkou na čele:

POZOR, CVOK!

,,A kde to spácháme?“ ptám se nečekaně malé Jitky.

,,Ještě jsem nikdy nemrdala v lese, co ty na to, Petře?“

,,Mám lepší nápad,“ projevuji tak nejen svoji iniciativu, ale i přirozenou nadřazenost člověka nad ženou. Protože jsem prostě nejen kreativní, ale i docela průměrně chytrý. Někdy až, ve vyhraněných chvílí života, bývám dokonce úplným idiotem. Ale ani to mi nezabrání v tom, abych dokončil svoji tvůrčí myšlenku: ,,Víš co Jitko, půjdeme si zamrdat na Pulčínské skály. Už jsem tam jednou mrdal s Janou. A doslova jsme tam vymrdali důlek. A taky to bylo náramně vzrušující, protože kolem nás chodili turisti, fotili si nás do svých alb a řvali na lesy:

Hele, podívejte se, ZVÍŘATA!

A ještě si na nás ukazovali prstem,“ domluvil jsem a vzhledem k tomu, že se malá Jitka tvářila docela spokojeně, usoudil jsem, že ji klidně můžu vyšukat hned tady na místě, protože já se z nějaké podělané romantiky neposeru. Ale byla to natolik významná souložnice v mém životě, že jsem se přeci jen nakonec nechal obalamutit jejím tolik nízkým věkem a bujnými vnady. A tak ruku v ruce jsme nazí vyrazili na autobus, protože Pulčiny jsou od Polanky pěšky poměrně daleko. A mrdat ve skalním městě, to stojí za tu dřinu vyšplhat se až tam nahoru.

26. září 2004

Chlív out

napísanísané:: 26.9.2004

prečítalo:: 1206 ludí