BAKCHANÁLIE PĚTI SPRATKŮ
autor:: Chliv out
rubrika:: poviedky
Banda podivných puberťáků vpadla na náves, kde začala bezhlavě halucinovat. Měli na sobě podělané spodky a tváře zvýrazněny neskutečným extatickým vytržením. Naštěstí bylo ale právě dopoledne a tou dobou v Polance nikdo nebyl. Jenom pár mrtvých starobních důchodců zůstalo bezvládně ležet zvráceně v křesle před rozžhavenou zrnící televizní obrazovkou. Z úst jim trčely kousky nesměle zubní protézou rozžvýkaného plátkového sýru. V obchodě bylo mrtvo a ve škole všichni spali. Byl to tedy ten asi nejvhodnější čas si pořádně na prázdné návsi zahalucinovat. Rodiče byli v práci, a tak Karel neváhal už ani okamžik, zavolal Ondrovi a ten ihned vyrazil k Pepovi uvařit nějaké drogy. Pepovi bylo sice teprve třináct let. Ale ohledně zpracování a shánění drog to byla skutečná jednička.
Cestou k Pepovu baráku se Karel zastavil pro Honzu. Jenomže Honza neměl čas. Měl moc práce. Bylo mu čerstvých patnáct let. Oslavil je předevčírem s kamarády. A včera s Verčou. A teď ji kopal za domem na zahrádce hrob. Chtěl si s ní užít svůj první a nefalšovaný sex, při němž chtěl již definitivně seknout s panictvím. Ale měl komplexy, bál se, že se mu nepostaví a nebo v rozhodující vteřině splaskne. Či co snad ještě horšího, že se udělá ještě dřív, než to do ní zarazí. A měl se taky čeho obávat. Sedmnáctiletá Verča nebyla už zdaleka žádnou začátečnicí a dokonce z toho i tak trochu profitovala. Chodila se sladkými bonbóny před základkou a nabízela se všem starším hochům z vyšších ročníků. Nato, jak byla pěkná, chtěla za jedno číslo pouhé dvě stovky. A tak, aby se Honza před ní neztrapnil, vyptal si od Pepy nějaké povzbuzováky. Ten ho sice upozornil na to, že mu stačí pouhé dvě žluté pilulky. A tu jednu červenou, ať si nechá jen na ten nejkrajnější případ chronického ochrnutí psychiky a nebo kdyby se mu snad tím i nedej bože vrhla do šulínku křeč. Ale Honza byl z toho všeho tak mimo. No a když ke všemu viděl ty její nádherná, adolescentní prsa. Málem by předčasně ejakuloval. A proto s pláčem strčil ruku do kapsy, odkud vytáhl hrst patáků od Pepy a melancholicky si je vysypal do otevřených úst, jako by se mu spíš chtěla spáchat sebevražda. Jeho afektovaně sexuální pohyby, jež následovaly, připomínaly vlající bílý šátek na rozloučenou. Který však zanedlouho prosákla rudá skvrna bezbarvého orgasmu. Verča hekla a bylo po ní. Honza po těch všech prášcích jel jako nějaká vodní turbína a Verču z toho klepla pepka. Na okamžik propadl bezstarostné beznaději. Ale nakonec se přeci jen do té mrtvolky udělal, protože si vzpomněl, že v jedné knížce od Petra Měrky, myslím konkrétně: VRAŽDA NOČNÍ POLUCÍ V HODINĚ VLKA, se psalo, co se v takových ošemetných situacích dělá. To se prostě jen vezme krumpáč, rýč a lopata - a vykope se mělký hrob. Tam se tělo nebožtíka pohodí a pečlivě se zakope tak, aby ze země zůstala trčet alespoň jedna noha. Nebo ruka s otevřenou dlaní a povadlými mrtvolně bledými prsty, čímž vytvoříme jistý dekorativní účin a zabijeme tím dvě mouchy jednou ranou. Naše svědomí zůstává čisté! A to je myslím to hlavní.
No a právě při tomto počínaní zastihl Karel Honzu. Honza nechal ze země nakonec trčet Verčinu zadnici, aby se mohl ještě někdy příležitostně do ní udělat. A poukázal na to, že kdyby tak zbytečně předčasně neskonala. Jistě by se už brzy začala živit jako top modelka. Protože na to měla patřičně vychrtlou postavu s ostentativně vystouplými všemi kostmi těla ven z kůže přímo na pódium, kde by předváděla nějaké trapně sporé hadry od návrhářky překrývající ji lopatky a zaječí pysk. Vydělávala by jistě ohromné sumy, ale takhle...
,,Do prdele, jdem fetovat, tak už prosím konečně zanech toho svého žvatlání!“ Přerušil ho Karel, pročež ho drapl za jeho mastné vlasy. Ještě totiž museli vyzvednout Jiřího. Jiří byl ze všech nejchytřejší a dokonce už i seděl ve vězení. Původně to bylo akorát za krádež kola před hospodou v pozdních nočních hodinách a podnapilém stavu. Ale když asi po třech týdnech našli na břehu potoka raky rozežranou cyklistovu mrtvolu, přišili mu nakonec docela bezdůvodnou vraždu. Ale protože je blázen, uhrál to na sebeobranu a odseděl si jen pouhých pět let natvrdo. Ale jinak je to docela fajn pohodový kluk. Karel mu rozbil kamenem okno a Jiří rozmrzele právě probuzen vykoukl ven. Když ale spatřil Káju s Honzou, ani se už víc na nic neptal a rovnou, jenom tak v trenýrkách, proskočil rozbitým oknem, až bosýma nohama dopadl na asfalt vozovky. Chytli se kolem ramen a začali se halasně smát.
A v takto bujaré náladě dorazili i do Pepovy haciendy. Ten už tam měl pro každého nachystanou jednu plnou inzulínku. Neobratně si zajeli jehlami do vyhmátlých žil a pustili to do sebe proudem. Zmocnila se jich fantasticky živočišná a činorodá nálada. A stejně jako obvykle, v tuto denní hodinu, kdy ostatní byli za prací ve městě a nebo se jen někde zdegenerovaně povalovali, jako třeba starosta Martinek na svém úřadě, se rozběhli jako nějací mladí kluci na náves. A představovali si, že jsou farář, umělohmotná lopatka, hrnek kávy se socem, plandavá tkanička od bot, exaltující vidina Ježíše Krista, steroidy nadopovaná čtrnáctiletá kulturistka, auto bez podvozku. A stejné další piškutnálie. No jeden by se z toho posral, jak to bylo báječné. A chlapci si to skutečně dokázali patřičně užít. A vůbec jim nevadilo, že takhle naprosto dokonale promarní celý svůj život. Který si tak i stejně zdatně zkracují. Jsou to přece chlapi! Ne?
25. září 2004
Chlív out
Cestou k Pepovu baráku se Karel zastavil pro Honzu. Jenomže Honza neměl čas. Měl moc práce. Bylo mu čerstvých patnáct let. Oslavil je předevčírem s kamarády. A včera s Verčou. A teď ji kopal za domem na zahrádce hrob. Chtěl si s ní užít svůj první a nefalšovaný sex, při němž chtěl již definitivně seknout s panictvím. Ale měl komplexy, bál se, že se mu nepostaví a nebo v rozhodující vteřině splaskne. Či co snad ještě horšího, že se udělá ještě dřív, než to do ní zarazí. A měl se taky čeho obávat. Sedmnáctiletá Verča nebyla už zdaleka žádnou začátečnicí a dokonce z toho i tak trochu profitovala. Chodila se sladkými bonbóny před základkou a nabízela se všem starším hochům z vyšších ročníků. Nato, jak byla pěkná, chtěla za jedno číslo pouhé dvě stovky. A tak, aby se Honza před ní neztrapnil, vyptal si od Pepy nějaké povzbuzováky. Ten ho sice upozornil na to, že mu stačí pouhé dvě žluté pilulky. A tu jednu červenou, ať si nechá jen na ten nejkrajnější případ chronického ochrnutí psychiky a nebo kdyby se mu snad tím i nedej bože vrhla do šulínku křeč. Ale Honza byl z toho všeho tak mimo. No a když ke všemu viděl ty její nádherná, adolescentní prsa. Málem by předčasně ejakuloval. A proto s pláčem strčil ruku do kapsy, odkud vytáhl hrst patáků od Pepy a melancholicky si je vysypal do otevřených úst, jako by se mu spíš chtěla spáchat sebevražda. Jeho afektovaně sexuální pohyby, jež následovaly, připomínaly vlající bílý šátek na rozloučenou. Který však zanedlouho prosákla rudá skvrna bezbarvého orgasmu. Verča hekla a bylo po ní. Honza po těch všech prášcích jel jako nějaká vodní turbína a Verču z toho klepla pepka. Na okamžik propadl bezstarostné beznaději. Ale nakonec se přeci jen do té mrtvolky udělal, protože si vzpomněl, že v jedné knížce od Petra Měrky, myslím konkrétně: VRAŽDA NOČNÍ POLUCÍ V HODINĚ VLKA, se psalo, co se v takových ošemetných situacích dělá. To se prostě jen vezme krumpáč, rýč a lopata - a vykope se mělký hrob. Tam se tělo nebožtíka pohodí a pečlivě se zakope tak, aby ze země zůstala trčet alespoň jedna noha. Nebo ruka s otevřenou dlaní a povadlými mrtvolně bledými prsty, čímž vytvoříme jistý dekorativní účin a zabijeme tím dvě mouchy jednou ranou. Naše svědomí zůstává čisté! A to je myslím to hlavní.
No a právě při tomto počínaní zastihl Karel Honzu. Honza nechal ze země nakonec trčet Verčinu zadnici, aby se mohl ještě někdy příležitostně do ní udělat. A poukázal na to, že kdyby tak zbytečně předčasně neskonala. Jistě by se už brzy začala živit jako top modelka. Protože na to měla patřičně vychrtlou postavu s ostentativně vystouplými všemi kostmi těla ven z kůže přímo na pódium, kde by předváděla nějaké trapně sporé hadry od návrhářky překrývající ji lopatky a zaječí pysk. Vydělávala by jistě ohromné sumy, ale takhle...
,,Do prdele, jdem fetovat, tak už prosím konečně zanech toho svého žvatlání!“ Přerušil ho Karel, pročež ho drapl za jeho mastné vlasy. Ještě totiž museli vyzvednout Jiřího. Jiří byl ze všech nejchytřejší a dokonce už i seděl ve vězení. Původně to bylo akorát za krádež kola před hospodou v pozdních nočních hodinách a podnapilém stavu. Ale když asi po třech týdnech našli na břehu potoka raky rozežranou cyklistovu mrtvolu, přišili mu nakonec docela bezdůvodnou vraždu. Ale protože je blázen, uhrál to na sebeobranu a odseděl si jen pouhých pět let natvrdo. Ale jinak je to docela fajn pohodový kluk. Karel mu rozbil kamenem okno a Jiří rozmrzele právě probuzen vykoukl ven. Když ale spatřil Káju s Honzou, ani se už víc na nic neptal a rovnou, jenom tak v trenýrkách, proskočil rozbitým oknem, až bosýma nohama dopadl na asfalt vozovky. Chytli se kolem ramen a začali se halasně smát.
A v takto bujaré náladě dorazili i do Pepovy haciendy. Ten už tam měl pro každého nachystanou jednu plnou inzulínku. Neobratně si zajeli jehlami do vyhmátlých žil a pustili to do sebe proudem. Zmocnila se jich fantasticky živočišná a činorodá nálada. A stejně jako obvykle, v tuto denní hodinu, kdy ostatní byli za prací ve městě a nebo se jen někde zdegenerovaně povalovali, jako třeba starosta Martinek na svém úřadě, se rozběhli jako nějací mladí kluci na náves. A představovali si, že jsou farář, umělohmotná lopatka, hrnek kávy se socem, plandavá tkanička od bot, exaltující vidina Ježíše Krista, steroidy nadopovaná čtrnáctiletá kulturistka, auto bez podvozku. A stejné další piškutnálie. No jeden by se z toho posral, jak to bylo báječné. A chlapci si to skutečně dokázali patřičně užít. A vůbec jim nevadilo, že takhle naprosto dokonale promarní celý svůj život. Který si tak i stejně zdatně zkracují. Jsou to přece chlapi! Ne?
25. září 2004
Chlív out
napísanísané:: 25.9.2004
prečítalo:: 1407 ludí