JÁ ŽENA
autor:: Chliv out
rubrika:: poviedky
Jsem rozená feministka. A proto nesnáším lidi. Často se vracím na hřbitov v Polance a močím na hroby. Protože jsem i strašně nechutná. Taky si někdy příjdu, jako kdybych měla koule. Ale chlapy nemůžu ani cítit. Už od narození jsem s tím měla velké problémy. Protože jsem prostě obyčejná kurva. Jmenuji se Petra. A můj fotr byl strašlivě tlustý. Zdědila jsem to po něm. Právě v těchto dnech jsem velmi obézní. Vášnivě se totiž připravuji na nadcházející zimu. Žeru tučné salámy, piju pivo a přikusuju k tomu rohlíky. Kdyby v nich byli alespoň zapečení švábi. Ale ta dnešní hygiena mě prostě fakt už sere! Už v pěti letech jsem si poprvé obarvila sama vlasy načerveno. Chtěla jsem totiž už tehdy vypadat neodolatelně a sexy. V sedmi jsem si nechala vytetovat na čelo hákový kříž a v osmi mě poprvé ojel ředitel naši základní školy, jenom proto, že jsem byla předčasně vyspělá. Ale to, že jsem odjakživa měla geniální mozek. To už každý úspěšně a s přehledem ignoroval. Jenom proto, že jsem ve skutečnosti vypadala tak trochu hloupě a nadrceně. Pod těmito neblahými vlivy jsem tak trochu zvlčila a začala si líčit rty výraznou červenou rtěnkou. Jako by už tenkrát vyrůstala ze mne anarchistka. Koukala jsem po klucích a často jsem za nimi lozila na záchodek. Mastili si tam přede mnou obvykle ale jen své dětsky zakrnělé pohlavní údy. Byli mi tak k smíchu, že jsem je často ve svém bezdůvodném návalu vzteku zbila. Už mě chtěli vyloučit ze školy a strčit do nápravného ústavu. Což o to, fotrovi by to bylo šumafuk. Ale ředitel naši základky se za mne rval jako nějaká parní mašina. A protože komise, která měla pak o mém příštím osudu trvale rozhodnout, se sestávala naštěstí jen ze samých mužů. Navěsil jim všemožné bulíky na nos. A večer pro ně uspořádal u sebe doma menší oslavu, kde mě všichni do jednoho ojeli, jako kdybych byla nějaká panenka na hraní. Taky jsem tam poprvé ochutnala šampaňské. A od té doby mě alkohol nepřestával provázet všude životem, kam se jen vrtnu. Šampus byl sice humus. Ale jen co jsem vášnivě propadla konzumaci technického lihu, se cítím celkem spokojena a vyvážená. Z čehož vyplývá, že ačkoliv jsem nedokončila ani základní vzdělání, jeden profesor z vysoké školy Karlovy, kterému jsem ho na kolenou vyhulila, mi na zádech padělal červený vysokoškolský diplom. Vzdělání mě nikdy moc nezajímalo. Ale diplom se v životě hodí. Když jsem ho vytáhla, ihned změnili ke mně nadržení samečci přístup a začali se přede mnou tvářit velice hloupě a jako by až nevědomě. Chichotali se nesmyslně do dlaní, jako by to byly snad nějaké ženské. Ale pak mě stejně ojeli tak jako tak, a na nočním stolku nechali pro mě pohozených jenom pár docela obyčejných stovek. Už mě to nebavilo. Doslova mě to začínalo až bolestně nudit. A jeden takový hezký prosluněný den mě to dosralo už natolik. Že jsem si v drogerii koupila břitvu a ty chlapy začala jednoho po druhém kastrovat. Když tu se mi ale stala jedna taková pubertální záležitost. To už mi mohlo být tak šestnáct let. A já se zamilovala. Byl to takový jeden docela obyčejný městský policista. Chtěl po mně občanský průkaz a měl při tom tak hezké modré oči. No učiněný blonďáček. A tak jsem ho rychle přesvědčila o tom, že mi je teprve čtrnáct let. A když to slyšel, radostně spráskl ruce a odtáhl si mě za zkroucené zápěstí do prázdné postranní uličky, kde si mě tvrdě opřel o zeď za jednou větší popelnicí. Rozepl si poklopec. A já udělala šmik šmik a bylo po jeho penisu. Zklamaně jsem dupla na jeho šourek a omluvně mu řekla:
,,Mrzí mě to, ale byl to už takový reflex.“
Idiot jeden. Jenom snad proto, že měl uniformu a želízka, se mě rozhodl zatknout! Ale naštěstí to nestihl, protože vykrvácel. A tehdy poprvé v životě jsem si uvědomila, jak jen ti cyničtí chlapi jsou nenormálně lehce zranitelní. Když na to přijde, může si s nimi ženská jako já dělat co chce. A jim kvůli tomu ještě puká srdce citem k mé neskonalé obludnosti. I když mám hezká prsa a dobře tvarovaný zadek. Jsem stvůra! I když mám hezký symetrický obličej a kvalitní vlasy. Jsem stvůra! A jako stvůra jsem schopna čehokoli. Odplivla jsem si na strážníkovu mrtvolu a odkráčela na svých vysokých podpatcích si koupit zmrzlinu do jednoho zmrzlinového stánku na náměstí.
22. září 2004
Chlív out
,,Mrzí mě to, ale byl to už takový reflex.“
Idiot jeden. Jenom snad proto, že měl uniformu a želízka, se mě rozhodl zatknout! Ale naštěstí to nestihl, protože vykrvácel. A tehdy poprvé v životě jsem si uvědomila, jak jen ti cyničtí chlapi jsou nenormálně lehce zranitelní. Když na to přijde, může si s nimi ženská jako já dělat co chce. A jim kvůli tomu ještě puká srdce citem k mé neskonalé obludnosti. I když mám hezká prsa a dobře tvarovaný zadek. Jsem stvůra! I když mám hezký symetrický obličej a kvalitní vlasy. Jsem stvůra! A jako stvůra jsem schopna čehokoli. Odplivla jsem si na strážníkovu mrtvolu a odkráčela na svých vysokých podpatcích si koupit zmrzlinu do jednoho zmrzlinového stánku na náměstí.
22. září 2004
Chlív out
napísanísané:: 22.9.2004
prečítalo:: 1436 ludí