k6.sk - literárny server

Jsem rozená feministka. A proto nesnáším lidi. Často se vracím na hřbitov v Polance a močím na hroby. Protože jsem i strašně nechutná. Taky si někdy příjdu, jako kdybych měla koule. Ale chlapy nemůžu ani cítit. Už od narození jsem s tím měla velké problémy. Protože jsem prostě obyčejná kurva. Jmenuji se Petra. A můj fotr byl strašlivě tlustý. Zdědila jsem to po něm. Právě v těchto dnech jsem velmi obézní. Vášnivě se totiž připravuji na nadcházející zimu. Žeru tučné salámy, piju pivo a přikusuju k tomu rohlíky. Kdyby v nich byli alespoň zapečení švábi. Ale ta dnešní hygiena mě prostě fakt už sere! Už v pěti letech jsem si poprvé obarvila sama vlasy načerveno. Chtěla jsem totiž už tehdy vypadat neodolatelně a sexy. V sedmi jsem si nechala vytetovat na čelo hákový kříž a v osmi mě poprvé ojel ředitel naši základní školy, jenom proto, že jsem byla předčasně vyspělá. Ale to, že jsem odjakživa měla geniální mozek. To už každý úspěšně a s přehledem ignoroval. Jenom proto, že jsem ve skutečnosti vypadala tak trochu hloupě a nadrceně. Pod těmito neblahými vlivy jsem tak trochu zvlčila a začala si líčit rty výraznou červenou rtěnkou. Jako by už tenkrát vyrůstala ze mne anarchistka. Koukala jsem po klucích a často jsem za nimi lozila na záchodek. Mastili si tam přede mnou obvykle ale jen své dětsky zakrnělé pohlavní údy. Byli mi tak k smíchu, že jsem je často ve svém bezdůvodném návalu vzteku zbila. Už mě chtěli vyloučit ze školy a strčit do nápravného ústavu. Což o to, fotrovi by to bylo šumafuk. Ale ředitel naši základky se za mne rval jako nějaká parní mašina. A protože komise, která měla pak o mém příštím osudu trvale rozhodnout, se sestávala naštěstí jen ze samých mužů. Navěsil jim všemožné bulíky na nos. A večer pro ně uspořádal u sebe doma menší oslavu, kde mě všichni do jednoho ojeli, jako kdybych byla nějaká panenka na hraní. Taky jsem tam poprvé ochutnala šampaňské. A od té doby mě alkohol nepřestával provázet všude životem, kam se jen vrtnu. Šampus byl sice humus. Ale jen co jsem vášnivě propadla konzumaci technického lihu, se cítím celkem spokojena a vyvážená. Z čehož vyplývá, že ačkoliv jsem nedokončila ani základní vzdělání, jeden profesor z vysoké školy Karlovy, kterému jsem ho na kolenou vyhulila, mi na zádech padělal červený vysokoškolský diplom. Vzdělání mě nikdy moc nezajímalo. Ale diplom se v životě hodí. Když jsem ho vytáhla, ihned změnili ke mně nadržení samečci přístup a začali se přede mnou tvářit velice hloupě a jako by až nevědomě. Chichotali se nesmyslně do dlaní, jako by to byly snad nějaké ženské. Ale pak mě stejně ojeli tak jako tak, a na nočním stolku nechali pro mě pohozených jenom pár docela obyčejných stovek. Už mě to nebavilo. Doslova mě to začínalo až bolestně nudit. A jeden takový hezký prosluněný den mě to dosralo už natolik. Že jsem si v drogerii koupila břitvu a ty chlapy začala jednoho po druhém kastrovat. Když tu se mi ale stala jedna taková pubertální záležitost. To už mi mohlo být tak šestnáct let. A já se zamilovala. Byl to takový jeden docela obyčejný městský policista. Chtěl po mně občanský průkaz a měl při tom tak hezké modré oči. No učiněný blonďáček. A tak jsem ho rychle přesvědčila o tom, že mi je teprve čtrnáct let. A když to slyšel, radostně spráskl ruce a odtáhl si mě za zkroucené zápěstí do prázdné postranní uličky, kde si mě tvrdě opřel o zeď za jednou větší popelnicí. Rozepl si poklopec. A já udělala šmik šmik a bylo po jeho penisu. Zklamaně jsem dupla na jeho šourek a omluvně mu řekla:

,,Mrzí mě to, ale byl to už takový reflex.“

Idiot jeden. Jenom snad proto, že měl uniformu a želízka, se mě rozhodl zatknout! Ale naštěstí to nestihl, protože vykrvácel. A tehdy poprvé v životě jsem si uvědomila, jak jen ti cyničtí chlapi jsou nenormálně lehce zranitelní. Když na to přijde, může si s nimi ženská jako já dělat co chce. A jim kvůli tomu ještě puká srdce citem k mé neskonalé obludnosti. I když mám hezká prsa a dobře tvarovaný zadek. Jsem stvůra! I když mám hezký symetrický obličej a kvalitní vlasy. Jsem stvůra! A jako stvůra jsem schopna čehokoli. Odplivla jsem si na strážníkovu mrtvolu a odkráčela na svých vysokých podpatcích si koupit zmrzlinu do jednoho zmrzlinového stánku na náměstí.

22. září 2004

Chlív out