k6.sk - literárny server

Měla nekonvenční řiť. Její zadnice byla nepřebernou studnicí matematické moudrosti, rad do manželství a pouček národosloví. Kdyby mohla, tak by klidně i vykadila slabikář pro ještě negramotné děti. Až tak byla moudrá a já propadl jejímu mysterióznímu kouzlu. Přičichl jsem k ní a těsně se přitiskl svým ztopořeným penisem k té hezké bílé pokožce. Vydržel bych tak ležet celé hodiny. Ale Mařenka se obrátila nečekaně ve spánku na záda a shodila mě ze sebe na podlahu. Překryla se peřinou a začala bohatýrsky chrápat. Chrápe jako nějaký rus. A já věděl, že už není pro mne v jejím životě ani ždibec volného místa. Sesbíral jsem si svých pár švestek a příležitostně ji obral o několik malých cenností, abych měl venku na pivo a cigarety. Rozhodl jsem se, že ji opustím. Nedělal jsem to naschvál. Spíš to byla jen taková moje lidská důstojnost. Ještě jsem ji na cestu pustil v kuchyni plyn. Utěsnil ledabyle okna i dveře a trochu se přiotrávil. Kdybych to dělal v obráceném pořadí, tak by se mi něco takového nestalo a já bych nepoznal ten pocit. Cítil jsem se báječně lehce. Ale vzhledem, k tomu, že jsem ještě nechtěl zemřít, nýbrž jít jen na to pitomé pivo s neoddiskutovatelnou cigaretou v ruce do hospody, kde bych se pozeptal po novém kéru.

,,Bral bych to i s nějakou podnájemnicí.“ Dával jsem právě ruma s jakousi sockou. A ta mi na to povídá:

,,Mohl bych ti nabídnout svoji starší sestru. Je vyvinutá, zachovalá a tělesně ještě jakž takž použitelná.“

Nemohl jsem takové nabídce odolat. Vždyť i tonoucí se stébla chytá. A přitom jak to jen působí směšně, viďte? Dívám se na tu socku. Vypadá přijatelně omšele. Už jsem ho viděl v nějaké prázdné zastrčené uličce s kudlou v zádech. A tak jsem se k němu těsně naklonil a navrhl mu:

,,Víš co, ještě než to spáchám s tou tvojí sestrou, tak bych ti ho mohl napřed vyhulit, ne?“

Prohlédl si mě pevně přivřenými očními škvírami od hlavy k patě, jestli náhodou nejsem zdravotně závadný a nenosím sebou po kapsách kapavku. Ale nakonec ten pětačtyřicetiletý chlapec se strhanými rysy a hlubokými vráskami letitého alkoholika, mi rozčíleně svým jazykem olízl obličej, mrkl na mě chlípně okem, a pak tiše řekl:

,,Za okamžik přijď za mnou támhle dozadu na pánské toalety. Dámské jsou totiž právě obsazeny.“

Ale jen co zapadl za dveřmi hajzlu, osmělil jsem se a vypadl z hospody bez zaplacení. Na ulici jsem si chytil taxíka a vážně uvažoval o tom, že bych dnešní noc mohl strávit klidně i na záchytce. Ale nakonec jsem vystoupil před hotelem ASTORIA, kde jsem se u recepce zeptal:

,,Nemáte tu pro mě nějakou práci? Nemám totiž kde spát.“

A pak mě jakýsi svalnatý pohůnek vyhodil na ulici. Dopadl jsem hubou na tvrdou dlažbu a opět si uvědomil, kam skutečně patřím. Do Sex Shopu. Budu masturbovat před diváky za drahé chechtáky. Ale cestou mi tak příšerně vyschlo v hrdlu, že jsem zapadl hned do prvního baru, který se mi namanul. Bylo to asi tak slabých pět kroků. Když jsem se rozhlédl v pološeru, spatřil jsem děvku. Která na mě nemravně vyplázla svůj uřezaný jazyk z náprsní kapsičky tmavě zeleného pánského saka, které měla na sobě. Původně jsem myslel, že z toho bude sex. Ale takhle jsem ji jen dal pár facek. A šel si rychle objednat k barmanovi pivo. Ale barman jen smutně pokrčil rameny, tře mokrou sklenici, mi sdělil:

,,Ale když mi tady ženy nebijeme.“

A v klidu položil utřenou sklínku na bar. Z podpaží vytáhl pěti rannou bouchačku jako hrom a vystřelil mi z hlavy kousek mozku. Nestačil jsem mu, chudákovi, za to ani poděkovat. Rázem jsem totiž spočinul ve věčnosti, kde jsem se cítil naprosto báječně. Ale už po pár dnech mě to začalo otravovat. Byla tam tak strašlivá nuda, že jsem se rozhodl, že ještě tak pro jednou bych se mohl zúčastnit té praštěné reinkarnace. Třebas se mi tak tentokrát konečně splní si něco užít. Být rocková hvězda a nebo šéfkuchař na zaoceánské lodi. To už by se vidělo. Ale taky bych mohl být klidně znovu jen blázen a neznaboh - stejně jako nyní.

18. září 2004

Chlív out