k6.sk - literárny server

Nesměle jsem ji tloukl do obličeje. Ano, snad jsem byl až příliš krutý, a taky nevím, zda-li si něco takového vůbec zasloužila a nebo jestli se čím provinila, ale Jude se ke mně naklonil a řekl:

,,Hele, Petře, že bys ji nezmlátil?“ Jude je naivka, myslí tak akorát na sex. Jenomže já moc dobře vím co je to malicherný princip mužské ješitnosti, ještě ke všemu, když je člověk opilý. A tak jsem se do toho pustil. Jenomže ona znenadání zaktivovala své tajné fondy síly a z koženého pouzdra jako by na profi tágo na kulečník vytáhla dlouhou a pružnou rákosku. Vyhnula se mi, odrazila můj další úder a zapištěla velmi nepříjemně vysokým basem:

,,Trenky dolů, srabe!“

Byla úplně jako moje babička. Která tak akorát v leže dokázala v posteli čekat na smrt a přežvykovat ve svých vykvedlaných ústech tvrdý plátkový sýr. Tím jsem chtěl jen zdůraznit, jak bezpodmínečně zrůdně vypadala. Šel z ní takový strach promíchaný s respektem, že už jsem neváhal ani okamžik. Ale pojednou jsem se zarazil. Vždyť, jak si mám stáhnout trenýrky, když mám na sobě ještě kalhoty? Měl jsem snahu a pokoušel se ji navrhnout, že se skočím na záchod převléknout. Že si dám trenýrky na kalhoty, abych si je pak před ní mohl stáhnout a uspokojit tak její nenáročnou dominantní sadistickou charakterovou vlastnost. Ale ona se zachovala jako pravá žena. Uvědomila si svoji malost a slabost, rozpoznala ve mně pravého muže, kterému by chtěla prát a zašívat špinavé ponožky, přelomila rákosku o koleno na půl a skočila mi do náruče. Když mi poté jazykem zajela do úst, uvědomil jsem si, jak je ožralá. Páchlo ji přímo nehorázně z úst a navíc i v té nepatřičné milostné poloze vytuhla. A protože ji taky šly vidět její bílé, tak trochu močí provlhlé, kalhotky, Jude to už nevydržel. Hodil do sebe chvatně velkého frťana vodky, potom vyskočil na stůl, stáhl si své plandavé tepláky až po kanady, uchopil opatrně, ale pevně svůj ztopořený penis, a na celý lokál začal řvát:

,,Jé, jé, jupí, jupí!“

Chudák, masturboval na veřejnosti a druhou rukou se přitom plácal do zadku. Olin mu začal tleskat. Povzbuzoval ho a očka mu u toho zářila chtíčem - bylo vidět, že by si dal taky říct. Byl však na heroinu, a tak si už ani pořádně neuvědomoval co dělá a kde se nachází. Já jsem pro změnu odstrčil od sebe tu odpornou a svými vlastními výměšky znečištěnou ženštinu, zaplatil Lojzovi útratu a odešel do noci. Počasí bylo vlažné a přívětivé. Zaslechl jsem ale pojednou nějaké chroptění, jako když někdo někoho rdousí. Zdálo se mi, že to přichází zpoza hospody. Zvědavost mi nedala, abych se tam nešel podívat. To co jsem tam ale spatřil, mě ani nijak nepřekvapilo. A tak jsem tomu nevěnoval už žádnou další pozornost a namířil si to směrem na nedaleké vlakové nádraží. Podle všeho a času by mi měl jet za okamžik poslední vlak na Vsetín. A na Vsetíně, tam to žije. Je to skvělé maloměsto plné různých ras a vyznání. Jsou tam punkáči, skinheadi i nihilisti. A všichni se moc dobře snášejí. Páchají nestoudné sodomistické orgie a půjčují si peněženky od vládnoucí garnitury. Od starosty a jeho svity. Proto se občas stane, že se šéf policie nakrkne a vyrazí do ulic za doprovodu vodních děl, aby všechnu tu špínu smyl zpět do kanálů, kam taky odpradávna patří. Ale já nebyl tolik náročný jako ostatní. Já se chtěl jít akorát opít ke Třem opicím. To je takový slušně vyzývavý podnik, kde pracuje moje kamarádka Iva. Sice se moc neznáme, tedy skoro vůbec, ale už jsme spolu jedli sýr a olivy. Dokonce na mě vytáhla i nůž a chtěla ode mě na dámských toaletách, kam mě zatáhla, odvážím se říct, doslova nemravnou věc. Ale rozesmál jsem ji svojí červenou slánkou a ona pak řekla:

,,Ach jo, Péťo, já tušila už do začátku, že ty jsi skutečný a nefalšovaný idiot.“ Zatahala mě něžně, a snad i tak trochu pomstychtivě, za kotlety, ale protože jsem se ovládl a nesykl bolestí, jen si natáhla svoje kalhotky a dala mi pokoj. A od té doby se kamarádíme. Ona mi čepuje pivo a já děkuju bohu, že mi tam neháže cyankáli. Občas mi donese i krabičku Startek za 35 korun. Jsem rád, že se o nás tak stát hezky stará. Pěstuje v nás vůli k nekuřáctví. Je prozíravě hospodárný. Ať žije smysl politiků pro naši vezdejší existenci... Grcl jsem si a svalil se pod židli, na které jsem až doposud seděl. Moje poslední myšlenka byla:

,,Petře, musíš to vydržet ještě do rána, a pak můžeš začít znovu od začátku!“ A usnul jsem sladkým a bezstarostným opileckým spánkem.

25. srpna 2004

Chlív out