JSEM SUPERMAN

autor:: Chliv out

rubrika:: poviedky

Jsem superman. Nerad to přiznávám, ale je tomu skutečně tak. Lámu kosti stejně lehce jako slané tyčinky, ale pak jsem se jednoho dne znenadání postavil na roh ulice SJETÁ V HAJZLU, a čekal tam po celý týden na jistého muže, který se však samozřejmě nedostavil. Byl to lump. Ale poté jsem náhle a nečekaně zahlédl lem červené sukně, který divoce a s nadávkami zapadl na schodiště vedoucí do sklepení. Věděl jsem, že je tam bar. Často jsem viděl odtamtud se vypotácet hromadu opilců, kteří na mě zcela běžně a bezostyšně plivali. Hanlivě mi nadávali a impertinentně si ze mne dokonce utahovali. Prý jsem blázen jenom proto, že na své chlupaté mužně propadlé hrudi nosím vytetováno velké červené S! No není to k smíchu? Pošetilí idioti.

Odlepil jsem se ode zdi. Na ramenou mi zůstaly přilepeny hrubé kusy omítky. Můj krok tak pojednou poněkud ztěžkl. Ale přesto jsem věděl, že je to on. Můj instinkt mi to šeptal. Ale taky mohla být jenom obyčejná moucha a nebo komár. Jsem však zocelený mnoha předešlými neúspěchy. Sešel jsem po úzkém a strmém kamenném schodišti a vstoupil do výrazně zasmrádlé a zatuchlé místnosti plné alkoholu, nikotinu a odvážně sebedestruktivních jedinců. A pak jsem ji náhle spatřil. Měla velký zadek. Prsa jako dva nefunkční vodotrysky bezradně trčící k nebi. Demoliční četa už nastoupila a chce je evidentně zničit. Hajzl jeden, měl jsem to tušit. Převlékl se za ženu, aby mě zmátl. Chytil jsem ji zprudka svými nenasytnými prackami za to její prsaté fluidum a trhl. Myslel jsem si, že jsou falešné. Ale pravděpodobně byly asi skutečně pravé. Protože se ji tam objevily cáry masa. Žilky a v nich obsažené kapky krve. Obličej se ji zkřivil bolestí. Měla hezké, jako by napuchlé, výrazné červené rety. Už jsem si představoval, jak bych ji to tam vpálil. Když tu jsem se jakž takž vzpamatoval. Musel jsem do sebe hodit dvě narychlo u barmana objednané vodky. Poté jsem sebevědomě zajel rukou do pravé kapsy kalhot. A zjistil jsem, že je dočista prázdná. Z levé kapsy jsem pro změnu zase jen vytáhl prezervativ. Nemám ve zvyku používat prcgumu, příjde mi to ponižující, málo riskantní, ale především naprosto nevzrušivé. Proto mě konsternovala ta její nejapná otázka. Zeptala se mě plačtivě:

,,Tys mi urval ňadra jenom proto, že ses chtěl se mnou vyspat? Debile.“

Musel jsem ji dát facku, aby se zbrchala. Pak jsem duchapřítomně zajel rukou do své zadní kapsy kalhot, a tam jsem konečně nalezl to, co jsem hledal. Tubičku s kanagonem. Měla ale strašně velká prsa. Jenom na jedno z nich jsem vypiplal skoro celé lepidlo!

,,No tak to vidíš, důro,“ zakřičel jsem na ni a dal jsem ji další facku, abych se ujistil, jestli ještě stále žije. Bál jsem se, že mi tady vykrvácí. A pro nedostatek lepidla, jsem ji druhé ňadro přilepil k tělu docela lajdácky. Popravdě řečeno, už nepůsobila tolik vzrušení vzbuzujícím dojmem, jako před touto drobnou nehodou. Bylo mi ji však nakonec tak líto, že jsme spolu ještě ten den ulehli do postele.

,,Ale žádný sex!“ upozornil jsem ji s výstražně vztyčeným prstem, který však pro nedostatek světla nemohla vidět.

,,A co kdybychom si pustili alespoň plyn? To by byla docela zábava. Co myslíš?“ Začala po mně žadonit, jako bych snad byl její manžel.

,,A neměli bychom se náhodou tak alespoň napřed představit!“ vyjel jsem vztekle po ni a jenom tak pro jistotu jsem ji udeřil paličkou na maso, kterou sem si tam raději nachystal.

,,Jmenuji se Anežka,“ hekla po mém preventivním úderu.

,,Dobře Anežko, můžeš jít tedy pustit ten pitomý plyn.“

Anežka jako nějaká malá bohyně podlosti vyskočila z postele, prodchnuta radostí zaržála a odběhla do kuchyně pustit plyn. Když se vrátila zpátky za mnou do postele, pohladil jsem ji její plandavý cecek a pomyslel si, bože, to je ale kráva.

,,A jakpak se vlastně jmenuješ, ty?“

,,Kamil Lhoták, ty jedna krávo. Ten slavný český malíř. A už kurva zatni tu svoji kušnu a spi, nebo tě zabiju! Však ty ještě uvidíš...!“ zasyčel jsem huhňavě do tmy, přivřel víčka a společně s Anežkou usnul na věky věků.

22. srpna 2004

Chlív out

napísanísané:: 22.8.2004

prečítalo:: 975 ludí