k6.sk - literárny server

,,Kurva fix krucinál fagot!“ řekl jsem po půlhodinové pauze.

Byl jsem na návštěvě, otupěle jsem hleděl před sebe tam kamsi, kde přede mne postavili kafe a odešli pryč. Byli to úplně cizí lidi. Zazvonil jsem na ně, protože se mi chtělo strašně na záchod.

ZVONÍM. Otevírají se dveře, křivím obličej fekálním zoufalstvím, ale nijak se neupejpám a rovnou se ptám:

,,Mohu vstoupit? Potřeboval bych totiž obohatit vtipně vaši keramickou mísu.“

Ti lidi souhlasili. Byli to dobří lidé s penisem a ženskými ňadry. Víc jsem z nich ani neviděl. Sral jsem sotva patnáct minut, když tu ta pička domácí na mě zabuší a chraplavě se mě otáže:

,,Otrapo, dáš si kafe?“

Nemám nic proti tomu, a tak si grcnu - je po tom takový lehce povznášející pocit.

A sotva co jsem si vytřel zadek, ocitl jsem se před kávou. Stažená předkožka mi pokyne hlavou a já usedám na přichystanou židli. Odcházejí se asi dívat na televizi. Jejich prdele mizí za dveřmi, které se za nimi razantně přibouchnou. Vyvstává z toho zvláštní situace a to ještě netuším, že kafe je otrávené! Vypiju ho ještě bezmála horké, chci to mít totiž rychle za sebou. Zvolna začínám umírat. Ležím na podlaze v čiré smrtící deviaci a nade mnou se už rozkládá pouhá halucinace. Stydké pysky se ke mně naklánějí a varlata mě řežou skalpelem do břicha. Poté poštěváček s močovou trubicí uchopí hliníkové lžíce a začínají si nabírat z mých vnitřností. Žerou jako vzteklí - ale snad jsem splnil svůj pozemský účel. V mysli jsem se pokřižoval a vypustil duši.

14. ledna 2006

Láva Pšouk