SPOLEČNOST S. R. O.

autor:: Chliv out

rubrika:: poviedky

,,Můžeme změnit váš život. Chceme vás zabít,“ řekl Starý Pincek jedné mladé rodince, co se právě v nedělní odpoledne přišla občerstvit k Pavlíkům vlažným mokem. Slunce dnes skutečně svítilo výjimečně nádherně. A ten vlahý větřík! No prostě eňo ňúňo. Starý Pincek se usmál. V ústech mu zazářila jeho zlatá protéza. Vztekle udeřil pivním táckem o ubrus. ,,Copak jste mě neslyšeli!“ zasyčel. Když tu do knajpy vešla Simonka. Přisedla si ke Starému Pinďourovi a rozložila před něj na stůl svoji hezkou sadu uměleckých žiletek. Starý Pincek chtěl vraždit. Měl na to dneska ten pravý den. Taky měl kojeneckou špičku. Měl toho dnes opravdu moc pohromadě. Ale Simonka ho uchlácholila slovy:

,,Pavle, chceš? Ztvárním ti obličej.“ A ještě než stačil Starý Pincek něco zablekotat, zaryla mu dvě tři žiletky do tváře. Vypadalo to produktivně, svěže a docela hezky. Lojza před ně na stůl postavil láhev borovičky a šroubovaně Pinckovi řekl mluvou mongoloidního dementa:

,,Býdeš šikéz. Žlénské se ti téď konječněé býdeš vbývat oblúkem.“ A děl pravdu. Vždyť už teď o něj žádná nestála.

Odplivl jsem si. Kývl o další pivo a rozepl si rozporek. Tady v Polance máme jednu zvláštnost. Korýtko. Korýtko pod každým stolem. Sbíhají se pak v jedno velké koryto a to je skrze zeď vyvedeno do řeky. Vlastně je to teď už jen takový nic neříkající potok. Má jméno. Jmenuje se Senice a plavou v ní mrtvé ryby. Občas pod kamenem narazíte na schouleného Drobka a nebo nahého Otu Žáka, jak v ruce třímá svůj osud. Je to žalud pyje. Je nehorázně napuchlý, nepřiměřeně veliký a obludně zfialovělý. A nebo taky na místní mongoloidní raritu. Na Olomoucký syreček. Vždycky se svlékne do kalhotek. Posadí do kalné vody prožrané všetečnými mikroby. A falešným hláskem zapěje nějaký ten song od Kabátů. Třeba jako: Mám ji motorovou, a nebo Vykousni mi mozek a pokus se mě tak aspoň trochu obměkčit. Jde vidět, že ještě dnes, kdy ji bude přibližně jednadvacet, ji matka stále vytírá dosranou řiť ocelovým kartáčem. Hihi.

Simonka se usmála na zakrvácenou a smysluplně smyslně dořezanou tvář Starého Pincka. Vypadal teď uspokojivě mile až mdle. Dokonce ho pro dnešek přešly i vražedné choutky. Syn se mu nepovedl. A manželka mu už před lety dala nesměle výpověď pánví na palačinky. Pincek tak trochu od té doby připomíná hlavonožce. Nebo snad ještě možná sépii. Ale to je asi taky jakýsi oddruh hlavonožce. Nevím. Ve zkamenělinách se už dnes moc nevyznám. Což mi připomíná, že jsem včera poznal Trilobita. Jmenuje se Pavlína a má vyloženě špatnou náladu. Ano, hádáte správně. Tou špatnou náladou je Judeho Kristýna. Ale teď už jsem zase slyšel ten řev na celý výčep. To Simonka zaskřípěla zuby a nenuceně oslovila Lojzu:

,,Lojzó, trochu minerálky a litr octa.“

Tak mám takový dojem, že Starý Pincek bude za nedlouho připomínat znesvěcený nakládaný okurek. Ještě sůl do čerstvých řezných ran a bude to dokonalé. Mezi řitní půlky přiložit pijavice. A do náprsní kapsy zasunout neprůstřelnou bibli s ocelovými deskami. A tento jemně eruptivní den vlastně teprve začíná! Vidím to dobře. Vidím to nadčasově. Vidím to na další pivo a decentně předraženou cigaretku. Jsem tomu rád, protože se ještě dokážu pořád usmát. Hihi. Hihi. Hí.

9. května 2004

Chlív out

napísanísané:: 9.5.2004

prečítalo:: 1108 ludí