JUDEHO ZVĚŘINA
autor:: Chliv out
rubrika:: poviedky
Judeho každovečerní modlitba za všechny lolity světa po třech litrech levného vína, půllitru slívy a špeku. Mezitím Ota Žák usne na stole. Jude vstává od stolu a rozdává drobné potřebným a majetnějším, než je on sám. Lojza za ním zavírá dveře a Jude se noří do řeky. Nad ním září noční obloha stejně jako na plátně Cesta s cypřišem od van Gogha. Doma se pak převléká z tepláků do fraku a uléhá do rakve. Je to jeho každodenní oblíbená poloha - na znaku. Z rakve mu čouhá jen ruka s láhví rozpitého rumu. Prý stačí už jen když tak přiložit víko a probít hřeby.
,,To aby se mnou neměli zbytečnou práci, sráči,“ říká Jude a típne Karinovi nedopalek Startky o čelo. Karin se ožene rukou stejně jako se ohání po mouše a pár litrech tvrdého a řítí se i stejně úsečně, snad až i břitce pod stůl, kde se svým pokřiveným obličejem zarazí do parket a získá tak úplně novou formu opět klasicky zdeformované vizáže. Jude se potutelně usměje a pokračuje: ,,Kdybych se jednou ožral tak, že bych chcíp, chci vypadat jako slušný člověk.“ Odůvodnil nám těmito svými slovy, proč si to vlastně pořídil tu rakev i frak.
Šetřil si na ni skoro celý rok! Rozprodal nábytek, postel i kytaru. Dokonce nešel celý jeden týden do hospody! Jen tu a tam fotrovi sebral basu piv a nebo flašku kořalky. A teď je Judeho pokoj jasně bílý a krásně prázdný. Vévodí tomu jen máry a na nich položená černá rakev se stříbrným pobitím. Jude je na ni náramně hrdý, ale stejně jako já se ani on nechce nechat pohřbít, ani rozptýlit. Vidí to stejně jako já, na pár litrů vína, nejspíš klasického čuča, litr za 17,50. Vidí tam i pravděpodobně jeden dva tři kartóny Startek a cítí ten pocit, který mu říká:
,,Juro, nastal čas.“
A osmdesátiletý Jude s plnovousem se opět přehodí z tepláků do fraku a vyráží do nedalekého dubového háje, kde jsem před pár lety zemřel i já. Jako valašský Indián stižen touto intuicí, odebral jsem se sám na kamení mechem porostlé, do kterého složil jsem své tělo a hlavou opřel se o dvě stě let starý strom. Tak i teď Jude usmívá se na celý svět a ptáci mu k tomu zpívají, Slunce svítí, a už se i k němu sbíhají masožravé stonožky ze široka daleka. Tohle si přece nemohou nechat ujít!
Ale dneska je Judemu stále ještě dvacet let. Takže se není čeho strachovat. Vidí svět po svém. Černě, a jak by asi sám řekl:
,,Čpí to tu sebevraždou.“
A nastartuje motorovou pilu a zmasakruje svého fotra na kousky totálně prosraného neznatelna.
,,A ejhle, byl to omyl. Stala se vražda. Hihi.“
Ale Judeho fotr není člověk. Je to jen obyčejný nevzdělaný prochlastaný hrubý a násilnický otčím vypadající přibližně jako Tolkienův Skřet. Nebylo by čeho litovat, kdyby dnes na něj spadla nějaká ta kláda a rozmělnila na prach tu jeho prázdnou dutinu lebeční. Je neděle. Je sváteční neděle. A když se tak dívám z okna, vidím Judeho fotra, vidím Judeho a ještě jednoho ožralu. Právě vcházejí zvesela do lesa. Judeho fotr nese basu Klasiků, ožrala nese dva litry mizerné slívy a Jude se dře se svojí depresí a veškerým nářadím. Bublá to v něm hněvem, zlobou i odpuštěním zároveň. Je nad věcí. Ví, že za pár hodin bude už společně s námi drtit petky levného vína a kouřit Startky. Ví, že dneska večer uloví nějakou kočku. A tu si pak nad ránem odnese domů. Vzbudí matku a řekne:
,,Hele mami, asi budem mít brzy koťata!“
11. dubna 2004
Chlív out
,,To aby se mnou neměli zbytečnou práci, sráči,“ říká Jude a típne Karinovi nedopalek Startky o čelo. Karin se ožene rukou stejně jako se ohání po mouše a pár litrech tvrdého a řítí se i stejně úsečně, snad až i břitce pod stůl, kde se svým pokřiveným obličejem zarazí do parket a získá tak úplně novou formu opět klasicky zdeformované vizáže. Jude se potutelně usměje a pokračuje: ,,Kdybych se jednou ožral tak, že bych chcíp, chci vypadat jako slušný člověk.“ Odůvodnil nám těmito svými slovy, proč si to vlastně pořídil tu rakev i frak.
Šetřil si na ni skoro celý rok! Rozprodal nábytek, postel i kytaru. Dokonce nešel celý jeden týden do hospody! Jen tu a tam fotrovi sebral basu piv a nebo flašku kořalky. A teď je Judeho pokoj jasně bílý a krásně prázdný. Vévodí tomu jen máry a na nich položená černá rakev se stříbrným pobitím. Jude je na ni náramně hrdý, ale stejně jako já se ani on nechce nechat pohřbít, ani rozptýlit. Vidí to stejně jako já, na pár litrů vína, nejspíš klasického čuča, litr za 17,50. Vidí tam i pravděpodobně jeden dva tři kartóny Startek a cítí ten pocit, který mu říká:
,,Juro, nastal čas.“
A osmdesátiletý Jude s plnovousem se opět přehodí z tepláků do fraku a vyráží do nedalekého dubového háje, kde jsem před pár lety zemřel i já. Jako valašský Indián stižen touto intuicí, odebral jsem se sám na kamení mechem porostlé, do kterého složil jsem své tělo a hlavou opřel se o dvě stě let starý strom. Tak i teď Jude usmívá se na celý svět a ptáci mu k tomu zpívají, Slunce svítí, a už se i k němu sbíhají masožravé stonožky ze široka daleka. Tohle si přece nemohou nechat ujít!
Ale dneska je Judemu stále ještě dvacet let. Takže se není čeho strachovat. Vidí svět po svém. Černě, a jak by asi sám řekl:
,,Čpí to tu sebevraždou.“
A nastartuje motorovou pilu a zmasakruje svého fotra na kousky totálně prosraného neznatelna.
,,A ejhle, byl to omyl. Stala se vražda. Hihi.“
Ale Judeho fotr není člověk. Je to jen obyčejný nevzdělaný prochlastaný hrubý a násilnický otčím vypadající přibližně jako Tolkienův Skřet. Nebylo by čeho litovat, kdyby dnes na něj spadla nějaká ta kláda a rozmělnila na prach tu jeho prázdnou dutinu lebeční. Je neděle. Je sváteční neděle. A když se tak dívám z okna, vidím Judeho fotra, vidím Judeho a ještě jednoho ožralu. Právě vcházejí zvesela do lesa. Judeho fotr nese basu Klasiků, ožrala nese dva litry mizerné slívy a Jude se dře se svojí depresí a veškerým nářadím. Bublá to v něm hněvem, zlobou i odpuštěním zároveň. Je nad věcí. Ví, že za pár hodin bude už společně s námi drtit petky levného vína a kouřit Startky. Ví, že dneska večer uloví nějakou kočku. A tu si pak nad ránem odnese domů. Vzbudí matku a řekne:
,,Hele mami, asi budem mít brzy koťata!“
11. dubna 2004
Chlív out
napísanísané:: 11.4.2004
prečítalo:: 1361 ludí