Poplácáníčko

autor:: Martina

rubrika:: haluze/blbosti

Samozřejmě kupříkladu servírky mají poplácání od štamgastů prakticky na denním pořádku, nebo i zdravotní sestřičky občas obdrží svůj díl od přestárlých dědečků, kteří si tím zpříjemňují pobyt v léčebných zařízeních. Nakonec jsou toho plné filmy a tak nějak máme pocit, že to k životu patří. Muži tím dávají najevo svou náklonnost a na ženě zůstává, aby na ní přiměřeným způsobem reagovala.

Přesto mi to někdy připadá jako poplácávání dojnic ve chlívě. Uvědomme si totiž, že toto projevování fyzické náklonnosti je poměrně jednostranné. Co kdyby ale ženy po vzoru mužů také oplácávali svoje šéfy, kolegy v práci, muže v metru a jinde. Pochopitelně někdo řekne, že záleží kam ta ruka míří. V oblíbených průzkumech typu - co je nejerotičtějšího na muži obvykle na čelních místech vede mužský zadek. Mnoho žen se mužům na něj často dívá a mnoho žen by si třeba rádo i laškovně pláclo. Nedokážu si ale představit, jakou vlnu nevole by vyvolalo, kdyby ženy po vzoru mužů tyto své pocity zhmotnily a nastala by ona "oplácávací" rovnoprávnost se všemi důsledky.

S touto rovnoprávností ale nemusíte hned vyrážet do ulic, prozatím bych doporučovala trénovat doma na manželovi, příteli, či kamarádovi. Ačkoliv nechci čtenářky od tohoto experimentu zrazovat, musím říct, že já už ho odvážně vyzkoušela na svém muži a mohu konstatovat jediné - on mé "poplácáníčko" vyloženě nesnáší.

napísanísané:: 10.4.2004

prečítalo:: 1193 ludí