LEŽEL JSEM NAHÝ

autor:: Chliv out

rubrika:: poviedky

Ležel jsem nahý v pyžamu a vnímal teplo ulice. Podepřely to i nějaké plátky bulváru a běžný denní tisk plný pozitivních zpráv. Simonka se přehrabovala v kontejnerech a Jude žongloval hřbitovními náhrobky. Byly z žuly a velice levné. Stáli jsme na kopci a pozorovali jsme čmeláky. Létali vysoko a byli strašně tlustí, když tu Olin řekl:

,,Ještě nikdy v životě jsme neviděl takhle plnou studnu.“

...a přišel Hagis s Jitulí. Když tu však Hagis:

,,Jitko, pojď. Jdeme domů!“

A šli zase hned pryč. Stejně neměli ani halíř a my měli pouhé dva litry červeného čuča.

Abstinující Olin: ,,Naše první víno z jara.“

Jude: ,,Asi se zabiju,“ a už si začal dočista bezdůvodně tahat za ohryzek. Vládla dobrá atmosféra a na protějším kopci se váleli tři prebubertální hajzli u “Kříže”. Zasrali nám to tam svojí přítomností, a tak sme se museli spokojit s těmi žulovými levnými náhrobky.

Jude žongloval. Já si lehl na bok a překryl se Rudým právem. A Simonka v jedné popelnici našla láhev a v té láhvi byla loď. Křižník Potěmkin s bandou ožralých komunistů na palubě. Udělali si v roce 1905 hezký výlet po Černém moři, a pak je popravili v Bulharsku. Měli v klopách hezké zvadlé kopretiny, na tváři úsměv a mysleli na lásku. A možná i dokonce na Simonku. Pak jim čelo rozpoltila kulka a Lojza se na mě včera večer U Pavlíků usmál a řekl:

,,Petře, ty už jsi vážně ožralý!“

Ota Žák mi přesypal do přenosky, Vojcek Tomaník mi řekl, že jsem dobrý chlap a Iva Prdelatá mi pochválila účes:

,,Péťo, dobrý strup.“

Musel jsem ji přetáhnout přes tvář ocelovou špicí svých bílých čínských tenisek, když tu do té krve a hnusu přišla ta její Opice z Lidečka a tvářila se víc než blaženě rozesmátě. Asi myslela, pokud je toho vůbec schopna, na sex. Iva totiž naprosto naplňuje pravidlo běžného průměru, že pohledné ženy zásadně až chorobně vyhledávají do partnerského svazku idiota, který je neuspokojí, nudí je, brzy mu naroste pivní mozol, ji nakyne břicho dětmi a pravděpodobně zešílí v pětačtyřiceti z dřevěné vařečky staré bezmála sto let! Po babičce.

,,Nechápu, co na tom stoupovi vidíš,“ řekl jsem upřímně Ivě a vykryl první úder. K druhému už nedošlo, protože Jude si zlomil o jeho přeraženou čelist ruku. A když si ho konečně, Opici, odvezla sanitka, vytáhl jsem ze somradla ZEMI SNIVCŮ od Alfreda Kubina a poprosil Ivu Prdelatou:

,,Naučila by ses už konečně číst? prosím!“

,,Ale jistě, Péťo,“ udeřila mne Iva Prdelatá přesně v přepážku nosních dírek, až ve mně cosi kovově hrklo a ze zadku mi vypadl neplatný hliníkový dvacetník. ,,Jen co dopiju ty dva litry režné, co tu jenom tak zbůhdarma leží na stole, začnu se věnovat INTELIGENCI!“ přelil se ďábelský šepot v andělský řev, až se mi z hlavy udělaly kudrlinky a tak se mi tam kdesi objevila malá kreslená loďka s Kryštofem Kolumbem ze skvělého románu Abela Possea PSI Z RÁJE, ve kterém se jen tak mimochodem píše, a teď cituji:

,,Vyslali jsme ho k čertu pro zlato a on se nám vrátí s andělským peřím!“

A tak jsem si šňupl, poplácal Simonku po zadku, chytl za ruku a vyrazil s ní k Měsíci. Chtěl jsem ji tam totiž ukázat Mare Jude plné levného červeného vína. Litr za pouchých 32 Kč! Hihi.

...

A tak skončil zase jeden Chlívův den - přelil se prostě do dne dalšího. Zlovolně přirozeně. Roztomile mile. A provlhle Simonkovski.

3. dubna 2004

Chlív out

napísanísané:: 3.4.2004

prečítalo:: 1104 ludí