V KAPKÁCH ROSY BEZ KATKY NEUJDEŠ ANI KROK
autor:: Chliv out
rubrika:: poviedky
,,Brouzdej rosou a koukej se neflákat, Lízátko,“ strčil jsem do ní umělohmotným pravítkem a byl při tom na ni hrozně milý!
,,Má tak hezké oči, že by jeden dojetím vysmrkal soplík prostoupený slunečním svitem, křišťálovými krychličkami a nějakou tou barvou duhy,“ přidal se Pepa a opatrně do ní udeřil příložníkem, až se chudák rozletěl na třísky a Pepu přepadly duševní chmury: Čím já teď budu rýsovat ve škole?
,,Pentilkou ,“ snesl se z větvoví stromů k němu vrabec a klovl jej do palce. Ten natekl a celý zmodral. Nebyl ale čas se tím zdržovat, spěchali jsme s Lízátkem do kostela. Chtěli jsme se nechat oddat ve znamení minulých generací..., a tak jsem se rozhodl za tím účelem oslovit místního frátera Huga. Plácal jsem Lízátko s pečlivou pravidelností pravítkem a popoháněl ji tak do svižnějšího kroku. Moc se ji nechtělo, protože ještě chtěla zůstat svobodná. Namítal jsem ji, že mít pohlavní styk před tím, než budeme před zákonem i bohem svoji, je čirý nesmysl, ale ona mi oponovala slovy:
,,Nejsi na světě jediný, Petře.“
Samozřejmě, že má pravdu, ale komu na tom sejde. Zabušil jsem na vrata kostela a už se chystal vstoupit. Ale napřed jsem ještě Lízátko políbil něžně na levé oční víčko. Říkal jsem si, že trocha té romantiky ještě nikomu neuškodila..., a ji teprve ne.
,,Ale Péťo, vždyť nemáme vůbec žádné prstýnky!“
A skutečně, na to jsem nepomyslel, ale co na tom, když toho stejně nemáme víc a chybějí nám daleko podstatnější věci, než nějaké kulaté kovové předměty sloužící za symbol zpečetění svazku a manželské věrnosti před Bohem i partnerem... Aspoň tedy po krajně nezbytnou dobu, dokud nenastane čas najít si milence nebo milenku a nebo snad nějakého to hermafrodita pro nás oba?
Ještě jsem se na ni naposledy usmál, protože pro příště jsem to už skutečně v jejím případě nemínil opakovat, a stiskl konečně za kliku.
Uvítalo nás hrobové ticho a do výšky planoucí plameny. Po špičkách jsme se přišourali k fráterovi Hugovi a já se ho zeptal:
,,Hugo, co se to tu děje a proč to tu tak smrdí?“
,,Za to může kadidelnice a navíc dneska upalujeme kacíře. Dva jsme tu nechali přespat ze včerejška na dnešek. Ani bys nevěřil kolik bloumá bezcílně po světě nemožně zatoulaných oveček hledajících přelud spásy. Chtěl jsem jim původně dát jen rozhřešení, ale oni se mě chtěli akorát zeptat jenom na to, kudy prý do Španělska. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že žádné Španělsko neexistuje. Že to byl jen hystericky knižní výplod chorobné fantasie našich bratrů Jezuitů. Nechtěli mi ale věřit, a tak jsem je, důvěřivce, pozval na číši svěceného, kterým samozřejmě nepohrdli, a jež bylo tak trochu decentně přiotrávené. No, a dneska jim láskyplně ukazuji cestu k bohu. A to víš, že za živa a bez kapky toho utrpení to nejde. Dal jsem ji prostě šanci jako málokomu a přiotrávil je jen tak akorát, aby nekladli zbytečně marný odpor a cítili s dostatek bolesti škvařícího se masa. Ach, ta rozkoš, jak já jim jen závidím. Jen škoda, že mi to trochu začoudí strop. Zase to budu muset nechat místní pasečany vylíčit - jak já jen nesnáším ty primitivy!“ odmlčel se po svém menším výlevu fráter Hugo a zahleděl se upřeně někam do prázdna, pravděpodobně směrem ke hřbitovu a jeho oči zaplály radostí, jako by snad už každou chvíli měl přednášet řeč na rozloučenou s všemi milovanou bytostí...
Pohladil jsem Lízátko po jejím pevném zadku a doznal, že jsem blázen.
,,Máš pravdu holka, není nad to zůstat ateistou.“
A poté jsme se objali, políbili na rozloučenou a odešli každý jinou cestou, která každá z nich však vedla do našeho oblíbeného březového háje jakoby vystřiženého z Ruské animované pohádky, kde jsme se svlékli donaha, ulehli do pohodlného mechového lože plného roztodivných mikroskopických tvorečků a já se pak láskyplně se začvachtáním vnořil v její rozkošné lůno. Tam jsem poznal dávno zapomenutý žár mateřského bezpečí a pro jistotu jsem se už nikdy nechtěl vrátit zpět. Bylo to tam totiž hrozně hezké, příjemné, poučné a plné, opravdu plné genetických informací o dědičnosti, budoucnosti a hlavně pak příjemně dráždivě uspokojující přítomnosti.
...
Láska by se neměla přeceňovat a pohlavní život by se v žádném případě neměl zanedbávat.
28. února 2004
Chlív out
pro Katku z Mikulova
,,Má tak hezké oči, že by jeden dojetím vysmrkal soplík prostoupený slunečním svitem, křišťálovými krychličkami a nějakou tou barvou duhy,“ přidal se Pepa a opatrně do ní udeřil příložníkem, až se chudák rozletěl na třísky a Pepu přepadly duševní chmury: Čím já teď budu rýsovat ve škole?
,,Pentilkou ,“ snesl se z větvoví stromů k němu vrabec a klovl jej do palce. Ten natekl a celý zmodral. Nebyl ale čas se tím zdržovat, spěchali jsme s Lízátkem do kostela. Chtěli jsme se nechat oddat ve znamení minulých generací..., a tak jsem se rozhodl za tím účelem oslovit místního frátera Huga. Plácal jsem Lízátko s pečlivou pravidelností pravítkem a popoháněl ji tak do svižnějšího kroku. Moc se ji nechtělo, protože ještě chtěla zůstat svobodná. Namítal jsem ji, že mít pohlavní styk před tím, než budeme před zákonem i bohem svoji, je čirý nesmysl, ale ona mi oponovala slovy:
,,Nejsi na světě jediný, Petře.“
Samozřejmě, že má pravdu, ale komu na tom sejde. Zabušil jsem na vrata kostela a už se chystal vstoupit. Ale napřed jsem ještě Lízátko políbil něžně na levé oční víčko. Říkal jsem si, že trocha té romantiky ještě nikomu neuškodila..., a ji teprve ne.
,,Ale Péťo, vždyť nemáme vůbec žádné prstýnky!“
A skutečně, na to jsem nepomyslel, ale co na tom, když toho stejně nemáme víc a chybějí nám daleko podstatnější věci, než nějaké kulaté kovové předměty sloužící za symbol zpečetění svazku a manželské věrnosti před Bohem i partnerem... Aspoň tedy po krajně nezbytnou dobu, dokud nenastane čas najít si milence nebo milenku a nebo snad nějakého to hermafrodita pro nás oba?
Ještě jsem se na ni naposledy usmál, protože pro příště jsem to už skutečně v jejím případě nemínil opakovat, a stiskl konečně za kliku.
Uvítalo nás hrobové ticho a do výšky planoucí plameny. Po špičkách jsme se přišourali k fráterovi Hugovi a já se ho zeptal:
,,Hugo, co se to tu děje a proč to tu tak smrdí?“
,,Za to může kadidelnice a navíc dneska upalujeme kacíře. Dva jsme tu nechali přespat ze včerejška na dnešek. Ani bys nevěřil kolik bloumá bezcílně po světě nemožně zatoulaných oveček hledajících přelud spásy. Chtěl jsem jim původně dát jen rozhřešení, ale oni se mě chtěli akorát zeptat jenom na to, kudy prý do Španělska. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že žádné Španělsko neexistuje. Že to byl jen hystericky knižní výplod chorobné fantasie našich bratrů Jezuitů. Nechtěli mi ale věřit, a tak jsem je, důvěřivce, pozval na číši svěceného, kterým samozřejmě nepohrdli, a jež bylo tak trochu decentně přiotrávené. No, a dneska jim láskyplně ukazuji cestu k bohu. A to víš, že za živa a bez kapky toho utrpení to nejde. Dal jsem ji prostě šanci jako málokomu a přiotrávil je jen tak akorát, aby nekladli zbytečně marný odpor a cítili s dostatek bolesti škvařícího se masa. Ach, ta rozkoš, jak já jim jen závidím. Jen škoda, že mi to trochu začoudí strop. Zase to budu muset nechat místní pasečany vylíčit - jak já jen nesnáším ty primitivy!“ odmlčel se po svém menším výlevu fráter Hugo a zahleděl se upřeně někam do prázdna, pravděpodobně směrem ke hřbitovu a jeho oči zaplály radostí, jako by snad už každou chvíli měl přednášet řeč na rozloučenou s všemi milovanou bytostí...
Pohladil jsem Lízátko po jejím pevném zadku a doznal, že jsem blázen.
,,Máš pravdu holka, není nad to zůstat ateistou.“
A poté jsme se objali, políbili na rozloučenou a odešli každý jinou cestou, která každá z nich však vedla do našeho oblíbeného březového háje jakoby vystřiženého z Ruské animované pohádky, kde jsme se svlékli donaha, ulehli do pohodlného mechového lože plného roztodivných mikroskopických tvorečků a já se pak láskyplně se začvachtáním vnořil v její rozkošné lůno. Tam jsem poznal dávno zapomenutý žár mateřského bezpečí a pro jistotu jsem se už nikdy nechtěl vrátit zpět. Bylo to tam totiž hrozně hezké, příjemné, poučné a plné, opravdu plné genetických informací o dědičnosti, budoucnosti a hlavně pak příjemně dráždivě uspokojující přítomnosti.
...
Láska by se neměla přeceňovat a pohlavní život by se v žádném případě neměl zanedbávat.
28. února 2004
Chlív out
pro Katku z Mikulova
napísanísané:: 28.2.2004
prečítalo:: 1330 ludí