k6.sk - literárny server

...a v Bratislavě jsem si uvědomil, že jsem ještě stále opilý. Uvědomil jsem si taky, že jsem si zapomněl vzít plenky. Bez svých plen jsem ztracený! Navíc v Bratislavě, kde je tak drahé pivo a nemají tu ke všemu žádné metro. Včera jsem měl zase okno a takhle to dopadá. Musel jsem uchopit dlažební kostku - a to tak nerad pohybuji předměty! - a hodit ji do toho výkladu, abych na sebe v cizím městě upozornil cizí lid. Je to tu samý Španěl a Izraelita. Lidé jen zcela výjimečně chodí po dvou a občas dokonce vydávají zvuky. Pěkné ženy tu vytírají podlahu a muži čtou obrázkové noviny. A vedou vážné rozhovory o sportu a hliněných kuličkách. Závidím jim jejich peníze, protože jsem sám trapně a svěže chudý. Zapálil jsem si cigaretu a vyfukoval kouř ušima. Byla to ta nejschůdnější cesta jak neprochladnout. V Bratislavě je totiž zima a žhavá špička cigarety znamená kolikrát boj o holé přežití. Když ji ale típnete, vracíte se zpět do reality. Je našedlá a divně podmanivá. Chtělo by to prostě víc vykřičených domů s hodinou za dva franky padesát. V Bratislavě jsou kruté ženy. Hlavně pak, když začnou číst obrázkové noviny stejně jako muži. To se jim ty svaly mezi nohama stáhnou a ony jsou neprostupné. Co zbývá, než říct:

,,Dal bych si další pivo, prosím.“

Na Slovensku žijí velice divocí lidé. Trhají si obočí, nedůvěřivě pozorují svá víčka a občas i přemýšlí! V zemi vládne chaos a dobrá nálada. Lidé jsou tu celkem sdílní a vyměňují si mezi sebou manželky, o které už vůbec nikdo jiný nestojí. Pokud ovšem nemají pivní pupek a nebo příliš malá prsa. Vypadají pak velice zdravě a hýřivě. Některé z nich mají zdravý bílý chrup a nebo náročně drahou zubní protézu z keramiky. A pak prý, že se mají na Slovensku zle. Mají to tam prostě jen trochu víc předražené a ke všemu dostávají směšné platy. 6000 slovenských korun.

,,To je opravdu k smíchu,“

...svěřil se mi jeden šťastný potápěč a vrhl se po hlavě do Dunaje. Nebo to měl alespoň původně v úmyslu, protože pod ním ve skutečnosti trčela hluboká betonová díra, v níž byly vyježděny koleje šaliny. A skutečně, za okamžik se ozvalo ono cynické zacinkání a udělalo to MLASK MLASK a potápěč přišel o jednu svoji ploutev. Byl na něj prostě tak smutný pohled, že jsem se vrátil zpátky do hospody, kde jako vždy, cítil jsem se v bezpečí, leč lehce bezradný z tamní ceny kvalitně vychlazeného pivního moku. Vypil jsem padesát jedna piv a potom šel naproti sestře, která se konečně vrátila z Indie.

...a za několik málo hodin v Polance u Fuskú:

,,Ještě jedno, prosím.“

,,Nech sa páčí.“

...

A já si uvědomil, že svět konečně dostává smysl a pevné hrany.

20. února 2004

Chlív out

(z cyklu Chlívovy toulky Blavou)