k6.sk - literárny server

,,Už budu,“ řekl jsem tatínkovi zpoza dveří. Seděl jsem na hajzlu a něco dělal. Ale asi mě stihla nějaká menší amnézie, a já prostě už nevím co. Protože v tu chvíli, co jsem to vyslovil, otec vyrazil dveře. Uchopil mě rifem řecko-římského zápasníka, jímž kdysi skutečně v 50tých letech býval, a vyhodil mě záchodovým okýnkem z druhého patra. Nebylo to poprvé, a tak jako asi vždy, se potřeboval nutně vychcat. Jenže byl tak plešatý a tlustý, navíc na jednu nohu chromý, že než by sešel po schodech o patro níž, kde máme taky jednu takovou kadibudku v moderním splachovacím stylu, moč by se mu pravděpodobně nahrnula do hlavy a on by explodoval přibližně stejně jako rumová pralinka nakousnutá Romanem Jeřábkem. A to by nebylo zrovna košer, protože Roman v otcových očích byl typický podčlověk. Ne že by byl zrovna malý, ale nepocházel z rodiny vybavené patřičným genetickým kódem. Byl to sice typický nadčlověk, alespoň co fyziognomie se týče, tj. blonďáček s modrýma očima, propadlými ostře řezanými tvářemi a pórovitým nosem alkoholika a fyzickou silou, že i sirku by zlomil. Ale jinak naprostý hňup a retardér. To měl ale po matce a otci. Jeho matka byla tak rozložitá, že by se v den vlastní smrti nevměstnala ani do rozšířené bytelné trojrakve a tak těžká, že by ji museli zpopelnit rovnou na místě. Roman by ji vytrhl z hlavy chomáč jejich prošedivělých vlasů na památku, škrtl by zapalovačem, připálil si svoji oblíbenou Spartu a poté oheň vrhl směrem do domu, který krátce před tím celý pocákal benzínem... A měl by to konečně za sebou... Dům by vzplál společně s jeho starší sestrou, jejím mužem, jejich malým dítětem a v neposlední řadě s jeho postmoderně tlustou matkou. Roman by potáhl, povyskočil si, zavýskl, rozkuckal se a rozběhl za svojí Babylónskou věží... A taky by se nechal přejmenovat. Už teď mu přece neřekne nikdo jinak než Skoř. A tu jeho rozkošnou sucubu s prdelí jako celý svět a postavou jako jilm mu každý závidí. A co pro to udělal, aby ji získal? Usmál se na ni, sprosťák jeden. Ve skutečnosti se jmenuje Iva, a jak sama bryskně poznamenala:

,,Ne že by mě okouzlil jeho zjevně zkažený zažloutlý chrup a vůně z tlamy, ale byl první, který mě nechtěl prostě jen znásilnit... Dokonce si mě začal posílat pro pivo a olomoucké syrečky. Nastěhoval se k nám, jakoby snad nestačilo, že už s námi bydlí babka s dědkem, a s rukou vraženou v trenýrky sleduje společně s nimi telenovely na Nově... To je k zešílení...! Ale zároveň i láska,“ odplivla si Iva Prdelatá a šla na ty beery. Roman zjevně kráčel ve šlépějích svého dávno již mrtvého tuberkulózního otce, který svoji ženu láskyplně oslovoval: Ty hyeno s vraty dokořán otevřenými, že by se tam vešel i celý kostel s kostelní věží a zvonem. Valnou část svého života trávil a strávil u hracího automatu a věčně nedopité borové.

Roman byl v dětství můj kamarád. Už ve druhé třídě ZŠ jsem mu přátelsky nabídl, že společně s Milanem Kubicou mu budeme dělat za nevelkou mzdu bodygárdy. Milan ho zezadu uchopil za rameno a já ho několikrát po sobě udeřil zaťatou pěstí do žaludku. Ale tehdy se naše cesty rozdělily. Ve dveřích zrovna stála naše třídní - tzv. Humusoid Filgasová - a poslala mě do úplně jiné třídy, ke všemu o ročník níž. Chvíli to sice trvalo, ale jinak se tomu myslím říká, že člověk propadne. Teď už se se mnou Roman vůbec nebaví, a když si přiopile žvatlám s Ivou, přemýšlím nad tím, jak bych ji zbavil co nejrychleji toho naprosto nevkusného mejkapu naneseného neuvěřitelně hnusně na tvář a taky jak bych ji zbavil té pitomé umělé barvy vlasů. Jenom jednou jsem viděl ty její přírodně přirozené a nedokázal pochopit pohnutky jejího scvrkle slepičího mozečku. Ke všemu není ani tak hezká a mluví přibližně asi jako tříletý mentálek, ale představa jejich kalhotek mi vyráží dech a to, že je vyšší než já, který měří 182 cm, mě přivádí téměř k ejakulaci a na speedu laděným divokým masturbačním večerům, kdy píšu nehorázně pravdivě vylhané příběhy o lidech, které důvěrně, ale i méně důvěrně znám.

...

Uslyšel jsem, jak otec po sobě nespláchl a uvědomil si, že mám rozbitou hlavu. Nedopatřením jen tentokrát dopadl spánkem na žulovou kostku. Skočil jsem si domů pro nějaké lyricky laděné básně o lásce a nestoudnému píchaní, přebrodil řeku a šel navštívit Olinovu ségru Zuzku. Potřeboval jsem za prvé ošetřit a za druhé se trochu rozptýlit... Tihle Daňkovi jsou ale fakt divní lidi... Kuckuc.

10. února 2004

Chlív out