JAK TO DOBŘE ZAČALO

autor:: Chlív

rubrika:: poviedky

Znal jsem jednoho týpka co si uřezal na cirkulárce nohy jenom proto, aby nemusel chodit do práce. Donutili ho dělat rukama a za trest, aby tam po nich i docházel. Měl to víc jak dvacet kilometrů. Autobus ho žádný nevzal a ve vlaku ho spláchli. Zůstával pak dlouhé hodiny trčet na kolejích a toužebně vyčkával smrt. Vlak tam ale jezdil jen dvakrát za den. Tam a zpátky. V mezidobí ho obvykle našel nějaký ten ajzboňák a vzal ho na zištnou milost. Většinou to skončilo flaškou borové, aby se odvděčil za své vysvobození. Když už to bylo tak popáté, přestalo ho to bavit a uřezal si i ruce. Nevím, jak to spáchal, ale byly z toho pro něj odvozeny tvrdé sankce. Invalidní mu nepřiznali a na pracáku mu řekli:

,,Tak, a teď vám nezbývá, než začít pracovat hlavou. Ale vzhledem k tomu, že takové tu nepotřebujeme, asi zemřete nejspíš hlady. Máme tu sice rekvalifikaci na zedníka, ale vy byste byl s to akorát tak polykat maltu. Malta je drahá a my už dávno nežijeme v komunismu.“

Přiznám se, že tomu týpkovi závidím. Stal se z něj totiž slavný spisovatel. Nevím jak to dokázal, protože než se proslavil, neměl žádnou zapisovatelku. Za to pak mu každá držela jeho oblíbené pero v ústech. A tehdy začal psát jako divý! Svaz spisovatelů centrálního oblbování šedé mocnosti klišé mu dokonce nabídl invalidní vozík, jenom proto, aby ho ale umlčel. Byl moc dobrý. Úřad práce mu pro změnu vypověděl vyplácet podporu, ale on byl slavný jen díky internetu. Žádná kniha mu posud nevyšla, a aby nepropadl depresi, rozhodl se stát zarytým optimistou. Věnoval ale tomu tolik úsilí, že z toho doslova zešílel. Nechal si znovu narůst ruce i nohy a úplně se lidsky a charakterové změnil. Byl čistotný, svědomitý a povýšil až na šéfa jednoho vydavatelství, které však záhy zkrachovalo, protože se rozhodl žádné knihy nevydávat. Za odstupné pak odjel na Aljašku a stal se z něj zlatokop. Celkem měl štěstí. Nasekal si ze pár miliónů a rozhodl se, že by se mohl stát prezidentem Spojených států amerických. Kvůli FBI musel ale odjet do Angoly, kde se v roce 1986 zúčastnil občanské války.

,,Nevím za co bojovali ostatní, ale já bojoval za Murzina z Polanky.“

Podřezával jeptišky a znásilňoval belgické pěšáky, protože to byli sráči. Poté, co vyvraždili celou jeho jednotku, se nechal vrtulníkem dopravit do Ostravy, kde prvnímu morgošovi zlámal kopancem vaz. Aby se nemusil dostavit před soud... Morgoš se ho zeptal jen na to, kolik je hodin, a další tři měli připravené bejzbolové pálky... Se vrátil do J. A. R. ke své bohaté rodině. Tam ale bělochům začaly dávat ohňové věnce vítězství planoucích automobilových pneumatik. Tzv. Mandelovky pí. Mandelové. Přestěhoval se na Vsetín a chvíli píchal jednu ženu, co hrála na cimbál. Tam jsem ho poznal, protože já píchal zase její čtrnáctiletou dceru, která ovšem také hrála na cimbál. Měla fakt nádhernou prdel, jenže Leoše vyhodili a já šel hned za ním. Aby Leoš tedy nakonec nezemřel hlady, šel si shánět práci na stavbu. Nosil u sebe dvě pistole, devítky, a půlmetrový nůž. Avšak ani tento arzenál přesto nezabránil tomu, aby na něj spadl železný trám a nerozbil mu lebku. Už půl roku je mrtvý a mám takový nejasný dojem, že po něm zůstala jen jeho zubní protéza. Měl velice zvláštní protézu. Kývala se mu nahoru a dolů. Jmenoval se Bíč. A dodnes na něj vzpomínám, protože většího šílence byste nepohledali.

27. ledna 2004

U Pavlíků v podvečer

Chlív out

napísanísané:: 27.1.2004

prečítalo:: 1567 ludí