TŘI SESTRY KARAMAZOVY
autor:: Chlív
rubrika:: poviedky
Ve vzdálené krajině žily tři sestry. Tlustá, štíhlá a blbá. Byly od sebe k nerozeznání, ale současně se vzájemně doplňovaly a vytvářely tak jistý, blíže neurčitelný, protipól skutečnosti, která ohromovala i děsila zároveň. Hlavně pak, když Klára otevírala okno, Máňa se z něj vykláněla a Pepa už rovnou pod ním ležela na ulici.
Psi se rvali o její kosti a štěkaly přímo do obličeje. Pásci se uchechtávali pod svými koksem vyžranými nosy a letití alkoholici měli pojednou důvod směřovat své myšlenky jiným směrem. A sice jejího tlustého zadku. A svět tak pro ně dostal nové, přibližně 120 kilové rozměry.
Všechny tři to byly zaryté nymfomanky a staré panny s přebohatou zkušeností vzájemného osahávání se ve sprchách Vsetínských lázní, kde se chodily pravidelně koupat a shazovat malé chlapečky do té největší hloubky. Malým holčičkám strhávaly plavky s odůvodněním, že jsou ještě malé a stařenky zase mučily hustými štípanci do jejich surově svraštělých půlek, až jim z toho nabíhaly doslova jelita krví podlitá!
Ale jednou jim přišel dopis. Bylo mi to divné, protože jsem měl dojem, že lidi i samotná celá příroda je nenáviděli ještě dlouho před jejich narozením. Byl to doporučený dopis a pošťák byl plný stresu. Bál se jich jako osina v řiti toaletního papíru. Naklopil do sebe nějaké borové a meruňkové. V obchodě si koupil rumové pralinky a teprve pak si troufl zazvonit na dveře jejich bytu. Klára je otevřela, Máňa mu ubalila a Pepča mu vyrvala z podpaží ty rumové pralinky. Pak se dveře znovu zabouchly a zpoza nich se ozvala hlučná a velice sprostá hádka:
,,Dej to sem, ty sůvo z hor.“
,,Vyliž si kramle a připni se na nápináček.“
,,Retardovaný mopslíku.“
Byly asi nejmírnější z vět, která padla a vyslechl listonoš s rozbitým nosem, než znovu ukončil tuto pro jeho ušní bubínky mučící zkušenost opětným stisknutím zvonku. Znovu dostal nakládačku, tentokrát se mu ale podařilo podstrčit dopis pode dveře a na potvrzení o jeho převzetí se raději podepsal sám. Pak dal na poště výpověď a odstěhoval se do nejbližšího blázince. Začlo se mi jevit, že sestry Karamazovy mají zhoubný vliv na lidi.
Dopis ale ležel u dveří už nějak dlouho bez povšimnutí, kdy na něj padaly jen husté závěje prachu a nebo se objevil ojedinělý otisk tlapky kočky Jitušky. Byl jsem chorobně zvědavý, a tak jsem se převlékl za lupiče a jednou v noci vylomil dveře desetikilovým kladivem. V bytě mě napřed ochromil uragán nelidského chrapotu a funění a děsuplného mlaskání. Poté jsem zjistil, že nemám u sebe sirky ke své petrolejce a byl jsem tak nucen rozsvítit, abych vůbec našel ten dopis. Avšak lupnutí vypínače v předsíni spustil sled zničujících událostí, které propříště neblaze ovlivnily můj osud a donutily mne sepsat tento literárně stylizovaný dopis na rozloučenou.
Klára vstala z postele, Máňa mě začala rdousit a Pepa mi stáhla kalhoty, aby se podívala, jestli jsem dostatečně vyvinutý. Můj genitál je přesvědčil k malé poradě. Přivázaly mě nahého k radiátoru a začaly mezi sebou živě komunikovat.
Klára roztahovala doširoka nosní dírky, Máňa se brnkala o spodní ret a Pepa mě švihala bičem.
,,Hajzl jeden, měl by mít na sobě ještě kožené kalhotky!“
,,Nejsem žádná fetišistka!“
,,Vezmu si ho za manžela!“
To prohodilo místností několikasekundové ticho, že bylo až slyšet, jak se těm třem mezi jejich řitními půlkami třou o sebe chlupy. Tvořily podstatnou část něžných emocí jejich sadistických hostitelek. Nic ale netrvá věčně. Klára mi dala facku, Máňa mne odvázala a Pepa si mě vzala stranou na městský úřad, kde jsem obdržel požehnání celého světa a prstýnek na důkaz věrnosti, zpečetění svazku manželského a obdivné poplácání po rameni oddávající úřednice.
,,Máte tedy odvahu, chlapče.“
A taky roubíkem ucpaná ústa. Dovolili mi pod výhrůžkou hrubého znehodnocení mých pohlavních orgánů říct ano. Pak jsem dostal obojek a ušlechtile dlouhé vodítko, které mi umožňovalo se vzdálit od Kláry na metr, Máňy dva a Pepy tři.
Dokonce mě donutily vzít do ruky smeták a do druhé lopatku! Umýval jsem jim nádobí, vysával a díval se s nimi na televizi. Musel jsem jim zpívat a masírovat jejich obrovská prsa. Rozhodl jsem se, že se radši zabiju, než podstupovat takto nelidská utrpení.
A tak jednou, když se Klára holila Astrou v rozkroku, Máňa vytrhávala chlupy z nosu a Pepa pila pánskou kolínskou. Jsem sebou nepozorovaně trhl, zmocnil se kolínské, omráčil jí Máňu a vyrval Kláře žiletku, kterou jsem si podřezal žílu. Věděl jsem, že nemají rády pohled na moji krev, a tak se mne nebudou pokoušet ošetřit a místo toho raději půjdou na pivo k Ochmelkovi.
Ještě, než jsem vykrvácel, jsem měl spoustu času sepsat tuto kravinu, kterou zakončím fakt nechutnými slovy:
NIKDY JSEM SE NEDOVĚDĚL, CO STÁLO V TOM DOPISE!
Klára ho otevřela, Máňa zrudla, protože byla přesvědčený analfabet a Pepa ho snědla. Už jsem neměl žádný motivující důvod žít.
25. ledna 2004
Chlív out
Psi se rvali o její kosti a štěkaly přímo do obličeje. Pásci se uchechtávali pod svými koksem vyžranými nosy a letití alkoholici měli pojednou důvod směřovat své myšlenky jiným směrem. A sice jejího tlustého zadku. A svět tak pro ně dostal nové, přibližně 120 kilové rozměry.
Všechny tři to byly zaryté nymfomanky a staré panny s přebohatou zkušeností vzájemného osahávání se ve sprchách Vsetínských lázní, kde se chodily pravidelně koupat a shazovat malé chlapečky do té největší hloubky. Malým holčičkám strhávaly plavky s odůvodněním, že jsou ještě malé a stařenky zase mučily hustými štípanci do jejich surově svraštělých půlek, až jim z toho nabíhaly doslova jelita krví podlitá!
Ale jednou jim přišel dopis. Bylo mi to divné, protože jsem měl dojem, že lidi i samotná celá příroda je nenáviděli ještě dlouho před jejich narozením. Byl to doporučený dopis a pošťák byl plný stresu. Bál se jich jako osina v řiti toaletního papíru. Naklopil do sebe nějaké borové a meruňkové. V obchodě si koupil rumové pralinky a teprve pak si troufl zazvonit na dveře jejich bytu. Klára je otevřela, Máňa mu ubalila a Pepča mu vyrvala z podpaží ty rumové pralinky. Pak se dveře znovu zabouchly a zpoza nich se ozvala hlučná a velice sprostá hádka:
,,Dej to sem, ty sůvo z hor.“
,,Vyliž si kramle a připni se na nápináček.“
,,Retardovaný mopslíku.“
Byly asi nejmírnější z vět, která padla a vyslechl listonoš s rozbitým nosem, než znovu ukončil tuto pro jeho ušní bubínky mučící zkušenost opětným stisknutím zvonku. Znovu dostal nakládačku, tentokrát se mu ale podařilo podstrčit dopis pode dveře a na potvrzení o jeho převzetí se raději podepsal sám. Pak dal na poště výpověď a odstěhoval se do nejbližšího blázince. Začlo se mi jevit, že sestry Karamazovy mají zhoubný vliv na lidi.
Dopis ale ležel u dveří už nějak dlouho bez povšimnutí, kdy na něj padaly jen husté závěje prachu a nebo se objevil ojedinělý otisk tlapky kočky Jitušky. Byl jsem chorobně zvědavý, a tak jsem se převlékl za lupiče a jednou v noci vylomil dveře desetikilovým kladivem. V bytě mě napřed ochromil uragán nelidského chrapotu a funění a děsuplného mlaskání. Poté jsem zjistil, že nemám u sebe sirky ke své petrolejce a byl jsem tak nucen rozsvítit, abych vůbec našel ten dopis. Avšak lupnutí vypínače v předsíni spustil sled zničujících událostí, které propříště neblaze ovlivnily můj osud a donutily mne sepsat tento literárně stylizovaný dopis na rozloučenou.
Klára vstala z postele, Máňa mě začala rdousit a Pepa mi stáhla kalhoty, aby se podívala, jestli jsem dostatečně vyvinutý. Můj genitál je přesvědčil k malé poradě. Přivázaly mě nahého k radiátoru a začaly mezi sebou živě komunikovat.
Klára roztahovala doširoka nosní dírky, Máňa se brnkala o spodní ret a Pepa mě švihala bičem.
,,Hajzl jeden, měl by mít na sobě ještě kožené kalhotky!“
,,Nejsem žádná fetišistka!“
,,Vezmu si ho za manžela!“
To prohodilo místností několikasekundové ticho, že bylo až slyšet, jak se těm třem mezi jejich řitními půlkami třou o sebe chlupy. Tvořily podstatnou část něžných emocí jejich sadistických hostitelek. Nic ale netrvá věčně. Klára mi dala facku, Máňa mne odvázala a Pepa si mě vzala stranou na městský úřad, kde jsem obdržel požehnání celého světa a prstýnek na důkaz věrnosti, zpečetění svazku manželského a obdivné poplácání po rameni oddávající úřednice.
,,Máte tedy odvahu, chlapče.“
A taky roubíkem ucpaná ústa. Dovolili mi pod výhrůžkou hrubého znehodnocení mých pohlavních orgánů říct ano. Pak jsem dostal obojek a ušlechtile dlouhé vodítko, které mi umožňovalo se vzdálit od Kláry na metr, Máňy dva a Pepy tři.
Dokonce mě donutily vzít do ruky smeták a do druhé lopatku! Umýval jsem jim nádobí, vysával a díval se s nimi na televizi. Musel jsem jim zpívat a masírovat jejich obrovská prsa. Rozhodl jsem se, že se radši zabiju, než podstupovat takto nelidská utrpení.
A tak jednou, když se Klára holila Astrou v rozkroku, Máňa vytrhávala chlupy z nosu a Pepa pila pánskou kolínskou. Jsem sebou nepozorovaně trhl, zmocnil se kolínské, omráčil jí Máňu a vyrval Kláře žiletku, kterou jsem si podřezal žílu. Věděl jsem, že nemají rády pohled na moji krev, a tak se mne nebudou pokoušet ošetřit a místo toho raději půjdou na pivo k Ochmelkovi.
Ještě, než jsem vykrvácel, jsem měl spoustu času sepsat tuto kravinu, kterou zakončím fakt nechutnými slovy:
NIKDY JSEM SE NEDOVĚDĚL, CO STÁLO V TOM DOPISE!
Klára ho otevřela, Máňa zrudla, protože byla přesvědčený analfabet a Pepa ho snědla. Už jsem neměl žádný motivující důvod žít.
25. ledna 2004
Chlív out
napísanísané:: 25.1.2004
prečítalo:: 2488 ludí