PODÍVALA JSEM SE NA KOULE A ZMRZLA

autor:: Chlív

rubrika:: poviedky

Když tu na něj zaútočila sirkou. Byla to strašlivá rána! Urazila mu koule a ty se s mlasknutím přilepily ke stropu. Byla to úděsná pajza, kde se scházeli jen samí slušní a uhlazení lidé. Něco jako ve stylu Klause a Špidly. Bankovní úředníci, účetní a jiné další prostitutky všeho druhu. Hemžilo se to tam nechutně drahými spodničkami a nevkusnými kravatami. Po stěnách stékala krev a stodolarové bankovky. Bar byl ze zlata a barové stoličky z bílého mramoru. Taky jsem tam seděla a bylo mi z toho akorát tak jen na blití.

Byla tam jediný punker. Číro ji odstávalo a levé ňadro plandalo prostrčené její rozervanou košilkou. Vypadala tak eroticky, kůže a cáry různých hader, co měla na sobě. Odplivla si a řekla:

,,Neměl si začínat, hajzl jeden!“

Čerstvě vykastrovaný chlap, myslím, že to bylo něco ve stylu jako Cyril Bouda, se na ni podíval žalostným pohledem a pisklavě vysokým hláskem zašveholil:

,,Ale já ti chtěl koupit jen pivo... Ty DĚVKO!“ Pronikavá fistule rozezvonila mé ušní bubínky. Uchopila jsem bejzbolovku, podrbala se na koulích, neohrabaně vstala a přistoupila k ní - byla jsem strašně tlustá a namísto kalhotek jsem měla bombarďáky B 52. Zeptala jsem se jí:

,,Můžu?“

,,Ale jen si posluž, ty tlustoprdko jedna,“ řekla a vyskočila na bar, zatahala barmana za kolík a řekla: ,,Jednoho wizoura, ty rachitická zmrdko. A hejbni kostrou, nebo ti to tu rozflákám... ROZUMÍŠ!“ Držela ho pod krkem, rty přitisknuty téměř k jeho lebce, řvala to tak hlasitě, že barmanův ušní bubínek z levého ucha proletěl jeho mozkem, vyrazil z pravého ucha a přilepil se na stěnu hned vedle mozku jakéhosi štamgasta... A v tu chvíli jsem se do ní bláznivě zamilovala. Varlata se mi rozehrála slastnou harmonií hříchu a šťáv..., něco jako kuře na grilu, s chili papričkou a okurčičkou, a já věděla, že je to láska na první pohled. Odjakživa se mi líbily náctileté punkerky, kterým trčelo potrhaným oblečením ven levé ňadro. Měla tak nádhernou a smyslnou bradavku, že se mi až z toho zachtělo močit. Rozmáchla jsem se tou bejzbolovou pálkou a rozmázla o podlahu tu veš, co vypadala něco jako Bouda, ale klidně to připomínalo i takového Sobotku a nebo Grosse... Prase jako prase.

Hodila jsem tou dřevěnou tyčí do skleněné výlohy a rychle se rozběhla směrem k pánským toaletám. Nějací dva buzíci se tlačili nad jedním pisoárem a pořádali svými penisy souboj v přetlačování, přičemž do toho i tedy močili. Měli drahé obleky a spěchali do práce. Čas jsou peníze, času tedy není nazbyt. Hodila jsem tam svoje koule a vyprázdnila močák. Mé kapky žluté tekutiny byly tak mocné, že jsem ty jejich šuliny doslova přibyla k mřížce pisoáru. Poklesli v kolenou, zakňučeli jako blecha, bulvy prosákly krví, tři čtyři žilky explodovaly a z ucha jim vylezl mravenec. Vypadali tak uboze, chudáčci.

Nesnáším močení, protože mě to pálí v trubici, a chtěla jsem to mít rychle za sebou, abych se mohla vrátit do baru za tou punkerkou. Přísahám, skutečně jsem toužila po tom, aby mne ojela až do morku kosti. Chtěla jsem prostě stříkat kostní dřeň! Byla jsem silná a nenasytná. Vážila jsem v té době aspoň dobrých 152 kilo a má lýtka se nevešla do žádných kalhot. Musela jsem proto nosit plátěné pruhované šortky, které mi ale navíc plandaly a šlo tak vidět asi půl mé prdele. Někdy jsem vypadala fakt nechutně. Abych se cítila sebejistě, udeřila jsem svojí rosolovitou pěstí do zdi a promáčkla jednu bílou kachličku. Měla jsem fakt ohromnou sílu.

Mezitím si ale punkerka položila barmana pod sebe na bar. Hodila do sebe wizoura a otevřela mu poklopec. Chvíli lízala jeho číču, dokud nezvlhla, a pak do ní zabořila svůj chrup. Už dobré dva roky nebyla u zubaře! Zakousla se do měkkého a poddajného narůžovělého masíčka a... TRHLA. Spolu s ní, mu vytrhla i kus jeho tlustého střeva.

Klaus vstal od stolu a začal bláznivě aplaudovat.

,,Lehni, ty zmrde!“ vyštěkla na něj podrážděně punkerka. A v ten okamžik ztuhla Klausovi bradavice na tváři, z póru vyrazil studený pot a jeho ochranka vytasila své AKSU-74. Punkerka zase začala mávat divoce před sebou svojí sirkou. Ozvala se střelba, a když jsem se konečně rychlostí zvuku dobelhala zpátky do lokálu, zůstaly po mé milované punkerce jen zkrvavené cáry masa. Byla jsem tak nasraná, že jsem z kabelky vytáhla ruční granát, odjistila ho a spolkla. Během okamžiku se ozvala krátká a mocná exploze a bar U Šmakovní minutky pohltily tuny mého špeku. Byla jsem totiž strašně špekatá. Všichni to tam zalomili a museli pak dokonce zvolit novou vládu. Zvolili úplně nového Klause a nového Špidlu. Nový byl i Sobotka a Středa. Také Úterek stál pěkně za hovno! Ale co už naděláte. Jak říká Matoni o Judem:

,,I kdyby se mu už podařilo sehnat nějaký ten samopal, tak stejně do té Prahy ani nedojede, protože se ožere dřív, než vůbec dojde na nádr. A kdyby se tam přeci jen dostal, nenajde parlament a na ulici ho srazí divoce projíždějící trabant.“ Škytl a ponořil se hluboce do sklenice piva, až připomínal UTOPENCE.

8. ledna 2004

Chlív out

napísanísané:: 14.1.2004

prečítalo:: 1633 ludí