V ROZKROKU DOBROČINNOSTI

autor:: Chlív

rubrika:: psycho

Je hezké, jak bohatí vyzývají k boji proti chudobě a žádají nejchudší, aby se složili na sbírky a nadace, které oni pak zase rozkradou a poctivě rozdělí do svých kapes.

Tlustoprd stojí na tribuně a máchá svýma špekatýma rukama. Zpod brady mu trčí nechutné vole a osmá brada rozpustilé hamižnosti. Rosolovitá brada se otřásá v dojemné křeči a tvář pohlcuje nekončící příval potu. Vzadu, v salónku, je čeká kaviár a šampáňo a před hotelem dvanácti metrová limuzína. Teď tu však stojí před ním dav ušmudlaných otrhanců a průměrných idiotů. Musí jim dát přeci nějakou naději a odvahu!

A co třeba takhle třetinu svého majetku? ozve se Anarchista a najatý Skin ho bezpečně složí ocelovou tyčí k zemi a jeho mozek rozdělí rovným dílem mezi bílé laboratorní krysy.

Tady jsme v Americe, křičí třesoucí se politik z Jugoslávie. A v Americe nestrpíme bezpráví! Na náměstí Míru v tu samou chvíli masakrují tanky tisíce bezbranných Číňanů. Politik se podrbe na svém prdelatém zadku a zapiští, a Amerika je dnes už všude!

Urá. Urá. Ozve se Rudá armáda a jde nasát vodky.

Sibyla měla pravdu. Ženy se budou chovat a vypadat jako muži a muži budou vypadat a chovat se jako ženy.

,,Do uranových dolů s nimi,“ řekne Mrzout, potáhne z bezfiltrovky, nasaje beeru a dodá: ,,Chtějí rovnoprávnost? Mají ji mít, ať jdou tedy rubat uhlí.“

Mrzout není cynik. Mrzout je realista. A politik si mne ruce. Klaus onanuje Špidlovi do úst a Bush si nechává na Měsíci budovat ranč, kde by v poklidu své latentní mysli masového vraha popíjel svoji oblíbenou whisku a zpět dolů na Zemi, by vysílal už jenom svůj hologram.

,,Pane prezidente, ještě to má nějaké mouchy,“ řekne vědec.

Ožralý president si škytne a řekne:

,,Všichni jste mouchy. Hnidy na krásné a neposkvrněné skutečnosti a úctě a závislosti k tisícileté radiaci a jaderného spadu. Zplešatíte, zmrdi!“

Vzal bazuku a jako plácačkou na mouchy, přilepil vědce z Afriky ke zdi. Ne, to není sračka, to jsou vnitřnosti génia!

Masovi vrazi žijou mezi námi a cvoci platí ještě na ně daně. Nosí motýlek a frak, nechtějí nás totiž polekat. Recepcí blíží se ladně, na hromady jídel pohlížejí vlažně. Oči obrací v sloup, když mají houmelesáka obejmout. Jsou to nechutné kuriozity dne, ti kdož této Planetě vládnou.

V hříchu jen ukojení, hledají spásu v zapomnění. Podepíši kreatúry noci ve dne smlouvu míru, železná opona konečně padá a další válka k vzniku plný předpoklad má.

Možná mezi sebou nebudou už bojovat státy, ale organizace, frakce, podobné Al-Kaidě kontra celý svět.

...

Člověk není veš, ani hovno. Je to něco tak odporného, co nedokážu ani vyjádřit. Vyvolení sráči nosí bílé límečky. Zavržení kouří trávu, válí se mezi květinami a netouží po ničem jiném, než po trochu toho LSD.

Já chci nehynoucí slávu a prachy. Jsem prozaický člověk, bez kapky skrupulí. Jsem nenapravitelný idealista, snílek a NAIVKA!

(Z cyklu Za práva těhotných žen, co nám chtějí porodit zmetky)

14. ledna 2004

Chlív out

napísanísané:: 14.1.2004

prečítalo:: 1617 ludí