OLINOVA SÉGRA
autor:: Chlív
rubrika:: poviedky
Pamatuju si na to jako dnes, když mi Olin představil svoji mladší sestru. Byla to punkerka a vypadala jako želva..., s krunýřem uprostřed hlavy. Měla lysinu a dvě ruce. Nebyla ani pranic žádoucí.
Vypadala skutečně neukojitelně, asi tak jako stádo krav uprostřed pouště. Zježený chomáč chlupů ji halil drobná náctiletá prsa a zadek šel do vývrtky. Když se šťourala v nose, vydávalo to zvlášť dojemné zvuky hříchu a nebetyčného chtíče. Ano, musel jsem ji mít!
Byla to láska na první pohled, o čemž svědčil i fakt, že jsem se celý rozslintal. Podal jsem ji třesoucí se ruku a vlažně stiskl tu její. Byla samý puchýř, krevní sraženina, znamínko krásy, smrtonosný nádor, jizva a šrám. Jistě vedla bohatý život.
,,To je Zuzka,“ odkýchl si Olin, až se mu přilepil sopel nad levé obočí. Nemohl jej sundat. Byl velice lepkavý, žlutozelený a želatinově průsvitný.
,,Já jsem Petr,“ představil jsem se ji. ,,Máš skutečně hezká prsa.“
Zuzka se trochu začervenala, mně se prokrvil a ona tiše špitla:
,,Já kráva, ani už nevím jaké jsem použila tužidlo a chlupy nejdou teď ani rozčesat.“ Znovu se trochu uculila. ,,A víš, že jsem na nich zlámala už tři žiletky?!“
,,Neříkej,“ podivil jsem se a zeptal se ji: ,,A jaké používáš, depilační?“
,,Ne, obyčejné ASTRY.“
,,Hm, nojo, to jsou dobré žiletky, ostré a vhodné pro sebevraždu. Poznal jsem to v blázinci...“
,,Ty jsi byl v blázinci?“
,,Vždyť jsem ti to říkal,“ kýchl znovu Olin a opět mu z nosu vylétl sopel, ale tentokrát se přilepil nad jeho pravé obočí, a také ne a ne ho odtrhnout. A tak šel domů pro pilku na železo. Osaměli jsme se Zuzkou a já nozdry ve vzduchu zavětřil pach mrdačky. Nicméně jsem pokračoval ve svém přerušeném meditativním vyprávění.
,,Byl tam takový starý týpek, úplný skřet z pohádky, co si neměnil, ani nepral ponožky. Na sezení ho otevřeně obvinili - Něco tu smrdí! Sakra. - a pacienti ho pak chtěli při nejbližší příležitosti ukamenovat típlými vajgly a ještě doutnajícími špačky cigaret. On ale šel do umývárky. Na tvář si naplácal mýdlo, a pak si podřezal hrdlo. Vypadalo ti příšerně, oči mu doslova vypěnily z důlků! Ale když se tak zamyslím, nové ASTRY jsou fakt spolehlivé, ale jak se tak dívám na ty tvoje hezká prsa...“ Hajzl, prokrvil se mi nekontrolovatelně ještě víc. ,,Nepotřebovala bys spíš nůžky?“
,,To už jsem taky zkoušela,“ ukápla ze Zuzky lítost jako kus prořídlé sračky a já dostal nápad!
,,Hele, zasouložíme si, a půjdeme k nám pro pilku na železo.“
,,Taky jsem to chtěla navrhnout,“ vypískla Zuzka a už si stahovala kalhotky.
Položil jsem ji na kapotu protileteckého obrněného vozidla a rozehřáli jsme ji naším vzájemným upachtěným snažením natolik, že by se na ni daly smažit klidně i vajíčka. Koule mě pálily jako pominuté a já si po ejakulaci náhle uvědomil, že mám chuť na pivo. Navíc se už vracel Olin, úspěšně ošetřen a už v kapse třásl drobáky. Taky jsem už z dálky slyšel nezvratně přibližujícího se Judeho. Neobešlo se to bez nadávek a menšího krveprolití. Bylo načase vyrazit k Pavlíkům a ožrat se tam jako ten dobytek. A tak jsem Zuce řekl:
,,Víš co, necháme to na jindy. Ty tvoje zježené chlupy.“
,,Ale Peťo, slíbil jsi mi přeci pilku na železo,“ špitla zkormouceně.
,,Klidně si pro ni k nám skoč, řekni, že tě posílám a můj otec tě velice rád obslouží. Ale nezapomeň doširoka roztáhnout nohy, je totiž kapánek víc tlustý.“ Ušklíbl jsem se a už pelášil za Judem, který jel přede mnou na kole, přičemž pod krkem třímal Kostěnku, která ale byla stále schopna nasávat u toho okenu.
A od té doby mi píše Zuzka milostné básně typu:
TY HAJZLE JEDEN
JEN JSI MĚ VYMRDAL
A UŽ JSI DO HOSPODY
BĚŽEL
SÁM A BEZE MNE
A ANI JSI NEPOMYSLEL,
ŽE I JÁ BYCH
TOLIK RÁDA SMOČILA RTY
V RUMU
Hold, byla to nenapravitelná romantička. Dělala z lístků básniček vlaštovky a pouštěla mi je oknem. Některé z nich ke mně dokonce dolétly. Bydlíme totiž naproti sobě jen přes řeku. A když jsou dobré klimatické podmínky, dějí se zázraky. Od té doby jsem s ní už více nespal, ale mám ji dodnes rád. Jo, a víte proč se Olinovi říká Olin, ačkoli se jmenuje Přemysl? (Jede pan Přemysl drahou za svou paní, do místností vstoupí znenadání a přistihne Japončíká, jak do ni údem svým vniká.) Olin má totiž ještě jednu starší sestru než on sám, a ta se jmenuje Olina. Navíc Olinův sen odjakživa byl, stát se holkou a jmenovat se Natálka. (Korálky od Natálky - taková blbost!)
14. ledna 2004
Chlív out
Vypadala skutečně neukojitelně, asi tak jako stádo krav uprostřed pouště. Zježený chomáč chlupů ji halil drobná náctiletá prsa a zadek šel do vývrtky. Když se šťourala v nose, vydávalo to zvlášť dojemné zvuky hříchu a nebetyčného chtíče. Ano, musel jsem ji mít!
Byla to láska na první pohled, o čemž svědčil i fakt, že jsem se celý rozslintal. Podal jsem ji třesoucí se ruku a vlažně stiskl tu její. Byla samý puchýř, krevní sraženina, znamínko krásy, smrtonosný nádor, jizva a šrám. Jistě vedla bohatý život.
,,To je Zuzka,“ odkýchl si Olin, až se mu přilepil sopel nad levé obočí. Nemohl jej sundat. Byl velice lepkavý, žlutozelený a želatinově průsvitný.
,,Já jsem Petr,“ představil jsem se ji. ,,Máš skutečně hezká prsa.“
Zuzka se trochu začervenala, mně se prokrvil a ona tiše špitla:
,,Já kráva, ani už nevím jaké jsem použila tužidlo a chlupy nejdou teď ani rozčesat.“ Znovu se trochu uculila. ,,A víš, že jsem na nich zlámala už tři žiletky?!“
,,Neříkej,“ podivil jsem se a zeptal se ji: ,,A jaké používáš, depilační?“
,,Ne, obyčejné ASTRY.“
,,Hm, nojo, to jsou dobré žiletky, ostré a vhodné pro sebevraždu. Poznal jsem to v blázinci...“
,,Ty jsi byl v blázinci?“
,,Vždyť jsem ti to říkal,“ kýchl znovu Olin a opět mu z nosu vylétl sopel, ale tentokrát se přilepil nad jeho pravé obočí, a také ne a ne ho odtrhnout. A tak šel domů pro pilku na železo. Osaměli jsme se Zuzkou a já nozdry ve vzduchu zavětřil pach mrdačky. Nicméně jsem pokračoval ve svém přerušeném meditativním vyprávění.
,,Byl tam takový starý týpek, úplný skřet z pohádky, co si neměnil, ani nepral ponožky. Na sezení ho otevřeně obvinili - Něco tu smrdí! Sakra. - a pacienti ho pak chtěli při nejbližší příležitosti ukamenovat típlými vajgly a ještě doutnajícími špačky cigaret. On ale šel do umývárky. Na tvář si naplácal mýdlo, a pak si podřezal hrdlo. Vypadalo ti příšerně, oči mu doslova vypěnily z důlků! Ale když se tak zamyslím, nové ASTRY jsou fakt spolehlivé, ale jak se tak dívám na ty tvoje hezká prsa...“ Hajzl, prokrvil se mi nekontrolovatelně ještě víc. ,,Nepotřebovala bys spíš nůžky?“
,,To už jsem taky zkoušela,“ ukápla ze Zuzky lítost jako kus prořídlé sračky a já dostal nápad!
,,Hele, zasouložíme si, a půjdeme k nám pro pilku na železo.“
,,Taky jsem to chtěla navrhnout,“ vypískla Zuzka a už si stahovala kalhotky.
Položil jsem ji na kapotu protileteckého obrněného vozidla a rozehřáli jsme ji naším vzájemným upachtěným snažením natolik, že by se na ni daly smažit klidně i vajíčka. Koule mě pálily jako pominuté a já si po ejakulaci náhle uvědomil, že mám chuť na pivo. Navíc se už vracel Olin, úspěšně ošetřen a už v kapse třásl drobáky. Taky jsem už z dálky slyšel nezvratně přibližujícího se Judeho. Neobešlo se to bez nadávek a menšího krveprolití. Bylo načase vyrazit k Pavlíkům a ožrat se tam jako ten dobytek. A tak jsem Zuce řekl:
,,Víš co, necháme to na jindy. Ty tvoje zježené chlupy.“
,,Ale Peťo, slíbil jsi mi přeci pilku na železo,“ špitla zkormouceně.
,,Klidně si pro ni k nám skoč, řekni, že tě posílám a můj otec tě velice rád obslouží. Ale nezapomeň doširoka roztáhnout nohy, je totiž kapánek víc tlustý.“ Ušklíbl jsem se a už pelášil za Judem, který jel přede mnou na kole, přičemž pod krkem třímal Kostěnku, která ale byla stále schopna nasávat u toho okenu.
A od té doby mi píše Zuzka milostné básně typu:
TY HAJZLE JEDEN
JEN JSI MĚ VYMRDAL
A UŽ JSI DO HOSPODY
BĚŽEL
SÁM A BEZE MNE
A ANI JSI NEPOMYSLEL,
ŽE I JÁ BYCH
TOLIK RÁDA SMOČILA RTY
V RUMU
Hold, byla to nenapravitelná romantička. Dělala z lístků básniček vlaštovky a pouštěla mi je oknem. Některé z nich ke mně dokonce dolétly. Bydlíme totiž naproti sobě jen přes řeku. A když jsou dobré klimatické podmínky, dějí se zázraky. Od té doby jsem s ní už více nespal, ale mám ji dodnes rád. Jo, a víte proč se Olinovi říká Olin, ačkoli se jmenuje Přemysl? (Jede pan Přemysl drahou za svou paní, do místností vstoupí znenadání a přistihne Japončíká, jak do ni údem svým vniká.) Olin má totiž ještě jednu starší sestru než on sám, a ta se jmenuje Olina. Navíc Olinův sen odjakživa byl, stát se holkou a jmenovat se Natálka. (Korálky od Natálky - taková blbost!)
14. ledna 2004
Chlív out
napísanísané:: 14.1.2004
prečítalo:: 1842 ludí