TO JE ZASE ALE DEN RŮŽOVÝ

autor:: Chlív

rubrika:: rozpravky

V daleké zemi žil černokněžník. Měl depresi a pomýšlel vážně na sebevraždu. Když tu mu zavolala čarodějka Linda, jestli by si nechtěl vyhonit? Prý by si chtěla zasunout jeho ptáka do své kundy. Černokněžník se zamyslel, a došel k tomu, že má dneska obzvláště blbý den. A proto si šel uvařit kávu.

Cestou do kuchyně potkal několik skřítků. Neměl rád ty malé potvory, co se mu akorát tak vysmívali a utahovali si z něj, že už dobrých 400 let je panicem.

,,No a co!“ podřekl se jednou černokněžník a od té doby s těmi malými zmrdy nebylo k vydržení. Klidně před ním i na schodišti obcovali, užívali si to a ukazovali mu ostentativně jak může být tělesná rozkoš krásná. Protahovali to až do poslední chviličky, že už to vypadalo, jakoby je měl každým okamžikem černokněžník rozšlápnout na kaši. Ale byli hold neuvěřitelně rychlí a starý černokněžník si jen dupl a vymkl kotník.

Neměl příliš veselý život. Nedokázal pochopit, proč ho jeho otec netopýr a matka husa snášející zlaté vejce vůbec zplodili. Bylo to očividně na něm spáchané bezpráví!

Když došel do kuchyně, ozvala se Linda znovu:

,,Teču jako potok...“

Postavil vodu a čekal, kdy se uvaří. Byl nedočkavý, nervózní a dal by si pivo. Možná i dvě.

Připadalo mu, že se ta voda na kafe vaří už nějak moc dlouho. A najednou si vzpomněl, jak si jeho otec na sklonku života zlomil křídlo. Museli ho nakonec zabít, aby ukrátili jeho trápení. A on si teď pojednou přišel tak ošuntěle, že z kredence vytáhl skleničku a nějaké prášky. Nalil do ní vodu a začal je do sebe házet pěkně jeden za druhým:

Biston, Contamnol, Thiodirazin, Rivotril, Lithium, Deprex. Rispen, Cipralex, prostě všechny na co jen přišel.

Když tu mu znovu zavolala Linda:

,,Vysaju tě až do poslední kapky, do morku kosti, budu ti cucat koule a mazlit se s tvojí prdýlkou.“

Voda se začala vařit.

,,Chce se mi zvracet, udělalo se mi nějak špatně od žaludku,“ odpověděl ji zběžně, ale to už házel mobil do mísy a hned za ním svoji kosu.

Voda se vylila po sporáku, kuchyň zahalila oblaka páry. Vykašlal se na to a šel si zapálit cigaretu na balkón. Na obloze viděl přelétat divoké kachny a před sebou zřel zase bílý obzor. Přál si být kachnou a čápat se v ledové zimní vodě. Mít barevné peří a několik manželek. Típl cigaretu a šel si lehnout do postele. Byla mu zima. Schoulil se v klubíčko a pokoušel se uvést do polospánku. V zimě obvykle netopil, a nebylo ani kde rozdělat oheň. Neměl krb a kdyby ho měl, neměl by do něj stejně co přiložit. Chtěl se jen na okamžik dostat mimo tento svět do světa pokřivené reality a polosnů. Ze stropu se ale jen odloupl kus omítky, spadl mu na nos a v tu samou chvíli se telepaticky ozvala Linda:

,,Nechtěl bys mi to udělat zezadu? Chtěla bych v sobě cítit tvého ptáka. Pěkně hluboko by do mě zajel a otíral se o stěny. Lechtal bys mě jazýčkem na poštěváčku a oba bychom křičeli blahem...“

Vlezla mu přímo do hlavy. Už to bylo k nesnesení. Musel vstát, ze stolu sebral pár drobáků, na chodbě se obul, zabouchl za sebou dveře a rozběhl se do hospody. Pivo, pivo, alkohol a nikotin. Málem u toho vyplivl plíce, hleny mu lezly z krku i nosu, proudily jeho tělem, ale potřeboval zapomenout, rozptýlit svoji černě melancholickou mysl, potřeboval se napít...

ZAVŘENO.

To snad není pravda!

,,Ale já se ti klidně otevřu, broučku,“ zašeptala mu Linda do ouška, jakoby snad byla všude a nikde. Pořád mlela něco o semenu, sluneční extázi a nekonečných orgasmech. Černokněžník si zacpal uši a začal dupat. Když tu kolem přešel Hloupý Janek. Zastavil se, vycenil na něj svůj prožraný chrup a řekl mu:

,,Pane, vyčarujte mi kopretinu.“

Jenže černokněžník byl zlý, byl zlý, ale koneckonců, proč by to pro sebe neudělal. Máchl kouzelným proutkem a zaklel Hloupého Janka do obrovského plného pivního lahváče. Janek měl co dělat, aby se neutopil. Chlemtal pivo jedna báseň a měl z toho čím dál tím větší radost. Zatímco černokněžník se posadil na jeden ze tří schodů před hospodou, vyčaroval si kopretinu, nádhernou to květinu lásky, přivoněl k ní a začal odtrhávat okvětní lístky, přičemž se jich jako nějaká malá osmiletá holčička ptal:

,,Má mě ráda? Nemá mě ráda? Má mě ráda? Nemá mě ráda?“

Ale ne Linda. Lucka a nebo Jana, Pavlína a nebo Zuzka a co Petra či Markéta? Ale pak se na to stejně vykašlal a šel si uvařit Rulík Zlomocný říznutý s Durmanem. Nasedl na koště a rozletěl se směrem do Severní Afriky. Chtěl se v Egyptě podívat na Sfingu s uraženým nosem a zavzpomínat na svého dobrého kamaráda Oidipa. Obdivoval ho, protože dokázal zabít svého otce a dokonce souložil svoji matku! Musel před ním prostě smeknout.

3. ledna 2004

Chlív out

napísanísané:: 3.1.2004

prečítalo:: 1196 ludí