PRO LIAN

autor:: Chlív

rubrika:: poviedky

Nesnáším lidi a nesnáším sebe sama jako člověka. Když mu podal ruku na nový rok a přání všeho hezkého, vypadla mu z úst protéza. Nebylo to vůbec směšné, ale spíš ubohé. Jsem mizerný básník, ale skvělý člověk. Někdy se ani nemohu vynachválit. Také nemohu zapřít, líbí se mi ženy, některé a někdy úplně všechny, ale teď tu sedí jen samí staří otrapová. Ten týpek s protézou může mít tak sedmdesát tři. Usmívá se. Říkáme mu James Bond a vypadá, jakoby měl snad každých pět minut umřít.

Ruce se zatřesou. Protéza udeří s rachotem o stůl. Ze staříka tečou špeky. Stůl je rozžhavený. Mizerná výčepní, pseudoslovenka, tam přihodí nakrájenou cibulku a vajíčka.

,,Tak už ho konečně odneste,“ řekne chlív.

,,Ne, ještě chvilku,“ namítá prasák.

Nálada je opravdu víc než povznesená. Nový rok je konečně za námi a my můžeme být zase stejně hnusní a k sobě pokrytečtí.

,,Mám ve vlasech lupy,“ řekne Petr.

,,Jsi sráč,“ řeknu já a jmenuji se také Petr. Budeme mít spolu výstavu. Možná bych ji nazval Petr & Petr. Idiot a prasák. Fotí nádherné fotky, ale je to fakt sralbotka. Klidně mu plivnu do tváře a on mi za to ještě poděkuje. Nemám opravdu rád tuhletu devótnost. Ale jak se má člověk cítit, když ho někdo upřímně obdivuje a on sám si navíc uvědomuje, že je to teda pěkná pitomost. Lidi by měli vzlykat nad svojí upřímností, ale jsou to jen zbabělé skety, které vám mazají máslo kolem huby. Nikdo vám upřímně neřekne do očí, že stojíte za hovno, a pakliže ano, je v tom zášť a nikoliv ona kýžená upřímnost.

Grohmannova konstruktivní kritika. To není člověk, který by vás sesul, ač vás klidně pošle do prdele. Je hodný a homosexuál. Ale nikdy po mně nechtěl sex. Ano, líbali jsme se a díval se taky na můj penis. Řekl mi:

,,Myslel jsem, že ho máš větší.“

Byly tam koleje. Lehl jsem si na ně a řekl mu:

,,Nepostavím se dřív, dokud to neodvoláš.“

,,Jede vlak, Petře.“

,,Hm. Mně je to jedno.“ A stejně jsem byl už opilý jako dobytek. Dali jsme čtyři litry vína. Přehodil si mne přes rameno a odnesl mě do Besedy.

,,Dáš si picu?“

,,Jasně.“

Žral jsem to jako nějaká postižená loutka. Miluju Cimrmana, Bukowského a Charmse. Musím se však přiznat k jednomu, s čím jsem souhlasil s Danem. Láska mezi chlapem a chlapem a nebo možná i mezi ženskou a ženskou má pevnějších, výraznějších a citem zanícenějších kontur, než klasický heterosexuální vztah. Nikdy bych se sice s Danem nevyspal, ale už kolikrát jsem si říkal, že bych si klidně nechal od něho vykouřit. Mám ho totiž celkem hodně rád, protože to je skutečně hodný člověk. I když říká, že z jedné mé povídky by si vybral maximálně tak deset vět.

Ale vrátím se zpátky do hospody v Polance U Pavlíků. Sedí tam kmeti. Slintají a Bondovi vypadla protéza na stůl. Piju pivo, trapná slovenka je odporná a čepuje ultra mega pomalu. Na Bonda čeká venku nastartované Porsche. Sedí v něm smrtka a brousí si kosu. Stále piju pivo, kouřím Stařeny a Starý Pincek se čumí na bednu. Běží tam výsledky do Tipsportu. Mluví hláskem připosránka a váží asi tak sto pětadvacet kilo. Jude s Olinem doma masturbují do květináče a Lian, vysával jsem samozřejmě prach, křupky, tyčinky a nějaký ten humus.

Silvestr stál sice jako obvykle za hovno, ale abych vás neotravoval svými primitivními žvásty, přepíšu vám svoji oblíbenou pasáž z knihy Howarda Sounese BUKOWSKI a to sice část z dopisu Lindy Hankovi, která se mi pro svoji otevřenou upřímnost, a že jsem znal podobnou babu, která mi před laty dala vzletné kopačky, skutečně strašně moc líbí!!! Tak tedy poslouchejte milé děti, na tohle totiž nemám ani já!

...

(cituji)

Bukoušku, miláčku...

Šetřím si číču pro tebe. Řečičky... tanečky... flirtování... to se nepočítá. Jde o to, kdo dostane číču. To bys měl vědět. Ale jestli moji číču nechceš, tak si piš, že jiní jo, akorát že si ÚPLNĚ PARÁDNĚ oblíbila tvoje mazlení. S nikým na světě nevrní jak s tebou... Až se vrátím do města, budu tě úplně nejdřív ze všeho hodinu líbat... Já tě rozbrnkám, až se z toho POSEREŠ... olíznu ti ptáka od kořene k žaludu a trošku polechtám. Skoro se tě ani nedotknu. Čert tě vem... Já tě rozbrnkám tak, že mi zulíbáš kundičku, jak ještě nikdy před tím... sakra já tě miluju... Těším se, až se ti to tvý zahnutý péro pěkně postaví. Těším se, až ti ho odshora dolů a zdola nahoru pomaloučku okoušu, tak aby to nebolelo, ale aby se ti to líbilo. Jak já ti ho zpusinkuju. Já tě tak zpusinkuju, já tě tak rozbroukám, že se z toho zblázníš a nebudeš vědět, co je skutečný a co ne a nakonec mě budeš muset znásilnit anebo řvát a rvát si vlasy. Jo, to tě čeká. Teď se ti o tom znásilnění bude zdát, dokud ho neprovedeš. Já ti pusu nedám. JÁ ti pusu NEDÁM. TY mě k tomu musíš nejdřív DONUTIT... jestli na to teda máš. Ty Hajzle. Kdybych tě tu teďka měla, vytáhla bych tě ven pod borovice a rovnou vymrdala. Hodila bych tě do bláta a vlezla na tebe a jezdila, až by se ti písek, jehličí, mravenci a kamení přilepilo na prdel... Přivážu tě k jednomu z těch pitomejch stromů s holou prdelí a akorát pták a koule ti budou klimbat venku a pak se do nich pustím, dokud se nepřestanou klimbat a budou vypadat jak větev na tom stromu. A jak tam budeš přivázanej, přitáhnu si tam čtyři chlapy a přímo před tebou s nima budu tancovat...

Čau v LA

Linda

...

Tomu říkám LÁSKA (konec citátu)

2. ledna 2004

Chlív out

napísanísané:: 2.1.2004

prečítalo:: 1809 ludí