k6.sk - literárny server

Vzal jsem lentilku a mrštil ji po ní. Pavla se zhroutila v křeči a Olin do ní začal sprostě kopat. Jude ho musel přiškrtit šálou, kterou pak zapomněl u mě pod radiátorem. Měl jsem takový eroticky laděný pocit, že se tu něčeho tragicky nedostává. Alkoholu tu bylo dost, to jo. I jiných drog. Byla tu toho spousta...

,,Ale co sex? Kdy si konečně zamrdáme?“ uhodil Jude hřebíček na hlavičku.

,,Ano,“ vykašlala Pavla trochu krve, ,,taky bych na to už konečně skočila a zarajtovala si.“

Našimi mozky jakoby společně proběhl elektronický výboj a alespoň mě zasvrbělo za uchem. Podívali jsme se na Olina. V tom okenním světle nevypadal zrovna špatně, jenom ta jeho prdýlka vypadala tak trochu mdle, tak nějak jakoby slaně nemastně. Prohrábl si háro, decentně si zafuněl a pak odfrkl, načež řekl:

,,Já čekám na tu pravou.“

Jenomže to už mu dal Jude ránu do žaludku a Pavla mu podtrhla nohy a povalila ho na postel. Bleskurychle jsem vytasil ptáka. Byl naběhlý krví a žlučí. Nevypadal moc dobře, spíš nemocně. Chtěl jsem po Olinovi skočit, ale teď, když jsem se díval na toho svého fialového žaluda, mě to docela přešlo. Jo, nedával jsem to. Sedl jsem si poraženecky na bobek a rozplakal se.

,,Tak tohle teda nebudu poslouchat,“ řekla naštvaně Pavla a už si strhávala podprsenku. Zamávala svými rozplácnutě růžovými bradavkami před Olinovým nosem a svým třetím okem mrkla spiklenecky na Judeho. Ten už byl taky připravený a měl na sobě už jen trenýrky, spoustu černých chlupů a vousy. Pavla měla totiž tři oči, a i proto se s námi stýkala. Ostatní se jí stranili a nebo z ní měli rovnou strach. Byla divná stejně jako my a stejně jako s námi se ani s ní nikdo jiný nebavil. Byla jsme taková decentně uzavřená úchylná společnost. Ale Olin se nechtěl vzdát bez boje. Z kapsy vytáhl petardu, škrtl jí o zeď a vrazil ji Pavle do levé nosní dírky. Pavla stačila jen vykřiknout:

,,Ježíšmarjá,“ a poté následovala exploze. Najednou byl na ní žalostný a skutečně nechutný pohled. Ve tváři byla natolik znehodnocená, že následky si jistě ponese až do konce svého života. Pochybuji totiž, že by jakákoli plastika dokázala zakrýt ten brutální kráter vedoucí mezi zbytky zažloutlého chrupu přímo v dutinu ústní. A tam, kde kdysi býval nos, vzniklo nepřehlédnutelné znamínko krásy. Přestal jsem plakat. Odkašlal si a pocítil k ní soucit. Jenže Jude byl veselá kopa. Rozesmál se, plácl Olina přes rameno, přičemž řekl:

,,Jé, to je ale fór!“

A pak znenadání, stejně jako Smrtící pěst, uhodil Pavlu do spánku. Bryskně si stáhl trenýrky a strčil jí ho tam. Nedokázal jsem tomu uvěřit, ale on se jí skutečně udělal do lebky. Dalo by se říct, že to byla opravdu, ale opravdu zrůdnost.

A než Jude blaženě ejakuloval, dopili jsme s Olinem vodku, co jsme tam měli a zkontrolovali čas.

,,Jo, jo, za pět minut dvanáct. Měli bychom vyrazit ven, mezi lidi a podívat se na ohňostroj.“

Ale na ty dva byl tak krásný pohled. Bylo vidět, že si to skutečně užívají. Oba byli mladí a krásní. Pavle patnáct a Judemu dvacet. Fakt jim to slušelo, a tak jsme s Olinem vyrazili sami. Plácl jsem ho přes zadek a řekl mu:

,,Oline, ty jsi fakt fajn chlap.“

,,A ty jsi prase, čurák, zmrd a humusák.“

Tolik lichotek za sebou na svoji osobu jsem už dlouho neslyšel. Nebudu zastírat, ale udělalo mi to radost. Obuli jsme si boty a zamířili si to na vyhrazené obecní prostranství, kde už se shromažďovali čuráci. Dělali bordel. Chlastali. Na zastávce se nezřízeně hulilo a pak kostelní věž odbila půlnoc a všichni měli pojednou tak nefalšovanou opileckou radost. Podávali si ruce, usmívali se, líbali a přáli vše nejlepší do nového roku. Ale ve skutečnosti to celé byla jenom ubohá prasárna. Nějací dva mladí úchylové po mně hodili prskavkou.

,,Já vás zabiju,“ zařval jsem jejich směrem a rozběhl se za nimi. Byl jsem ale už tak obluzen alkoholem, že jsem už po několika krocích spadl na zem. A jak jsem tak ležel rozpláclý ve sněhu na vozovce plné odporně veselých lidí, vzpomněl jsem si na Pavlu a Judeho. Jakpak se asi ti dva milenci mají? Když tu se mi kdosi vymočil přímo do obličeje a já usnul jakoby pohlcen snem, který se prolíná se skutečností a našimi nejtajnějšími a nejintimnějšími přáními.

Když jsem se probudil, měl jsem zlomenou nohu, ležel jsem na krajnici a byl sám, jen s prázdnou flaškou od Napoleona po pravé ruce. Jak na nový rok, tak po celý rok. Dobelhal jsem se k Fuskovi a objednal si tam pivo. Fusek měl naštěstí otevřeno. Pavla, Olin a Jude tam už také seděli. Řekl jsem si, že Pavla nevypadá zase až tak zle a že ten můj prvotní dojem do značné míry ovlivnila hladina alkoholu v krvi. Řekla mi:

,,Peťo, někde v tvoji posteli jsem si zapomněla své oblíbené černé tanga.“

,,A já šub,“ dodal Jude a oplakával svoji ztracenou šálu. Slzil do piva a prosil mne, abych se po ní podíval, jinak že je bez ní dozajista ztracen. Když tu do výčepu vstoupila tlustá hostinská. Olin celý strnul, chytl se za bradu a znalecky poznamenal:

,,To budou aspoň tak devítky.“

Bylo vidět, že se zamiloval na první pohled. Pan Fusek nám donesl po slivovici a já mlaďochům začal vyprávět jak mě na špičce penisu svědily krámy. Pavla si totiž na ně začala stěžovat a mně to připomnělo několik mých zážitků z raného sexuálního mládí, které u mě proběhlo v poněkud zvrhlé podobě. Pak jsem se ale velice rychle společensky unavil, všechny poslal do piče a šel domů se vyspat. Kulhal jsem, ale na zlomeninu dočista zapomněl.

Doma mě čekal nechutný bordel. Zvratky, zeď pomalovaná od krve, postel plná Judeho semene, na podlaze zbytky jídel a rozlitý alkohol. Praštil jsem sebou do křesla, hlavu překryl dekou a s myšlenkou na to jak nerad uklízím, jsem to zalomil.

Ano, dneska tu budu muset u sebe alespoň vysát. To je ta odporná nevýhoda domácích parties. Doprdele... Praštil jsem do vysavače a začal vysávat. Vrn vrrrn. Vrn vrrrn.

2. ledna 2004

Chlív out