HOSPODA NA KRAJI VESNICE

autor:: Chlív

rubrika:: psycho

Idiot přišel a sedl si k prázdnému stolu. Všechny stoly byly posavad prázdné a výčepní spal s hlavou zalomenou na baru. Ani si nevšiml příchozího Idiota. Tomu to však zjevně nevadilo. Zabořil svůj ukazováček do nosu a začal se v něm šťourat. Strašně rád totiž vyrypoval ty mazlavé svinstva co se mu tam usazovaly a ztěžovaly mu dýchání. Rád a s oblibou s nimi experimentoval. Někdy je chutnal, jindy je odcvrnknul směrem ke zdi, na kterou se přilepily. Když tu do hospody vstoupil usměvavý Matoni se svojí přítelkyní Koloběžkou. Koloběžka má tak velké dioptrie, že by klidně stačily i pro několik desítek dalších lidí, a když si brýle sundala, nádherně švidrala. Mně osobně se z toho dělalo zle, ale Idiot na ní hodil jen svým vybledle modrým skleněným okem a pozval je ke stolu. Idiotovi se Koloběžka docela líbila. Měla drobná prsa a poměrně zdravý bílý chrup. Už staří dobří otrokáři z Jihu oceňovali na černém masu jejich bílé zuby a Idiota to poměrně ovlivnilo. Řekl:

,,Ahoj Verčo. Ahoj Matoni.“

,,Zdar čuráku,“ odpověděl mu Matoni, přičemž mu na tváři ztuhl úsměv.

,,Já se bojím,“ přitiskla se Koloběžka k Matonimu a chytla se ho.
Lojza se konečně probral ze svého deliria a rozčepoval tři piva. Idiot trochu posmutněl, čekal, že si k němu přisednou, ale oni namísto toho si sedli přímo na opačný konec. Když tu do hospody vešel rozesmátý Hagi s Jitulí. Idiot na ně opět okamžitě zamával a zval je ke stolu:

,,Jen si přisedněte, je tu místa habaděj,“ volal na ně, ale Hagi si jen odplivl a mezi sevřenými rty zasyčel:

,,Ty hajzle jeden.“

Jitule mu pro změnu ukázala holý zadek, plácla se přes něj, přičemž si nedopatřením vymáčkla zaníceného beďara a upšoukla se. Načež zamířili ke stolu pod bednou, kde už seděli Matoni s Koloběžkou.

Idiot znovu posmutněl a navíc si musel zacpat nos kapesníkem, protože ten Jitulin prd byla fakt smradlavá síla. Byla jimi pověstná a měla i docela hezký zadek. Ne sice nijak zvlášť výrazný, ale prostě stejně asi tak jako její obličej, který připomínal nahnilou hruškou s vosou uprostřed. Naštěstí alespoň Lojza donesl Idiotovi konečně to pivo, o které tolik stál, takže alespoň něčím mohl být z dané situace nenuceného opovržení k jeho osobě potěšen. Když tu se otevřely znovu dveře a do výčepu vstoupil Karin se svým mutantem. Mělo to sice prdel a ňadra, ale mongoloidní držka upozorňovala na výrazně degenerovanou osobnost. Idiot to nevydržel a hodil šavli pod stůl. Dělal, jako by tam něco četl. Jenomže Karin, ani Lojza mu to nežrali. Karin vytekl, vytáhl rybku a přeskočil několik stolů směrem k Idiotovi s vražedným úmyslem udělat z něj fašírku, zatímco Lojza běžel pro kýbl s teplou vodou a hadr. Jenže pak se pod Karinem podsmekl ubrus, Karin zavrávoral, neudržel balanc, klopýtl, vymrštilo ho to saltem vzad a běžící vrtule větráku mu usekly ucho, jehož jeden zkrvavený cár spadl Idiotovi přímo do rozpitého piva. Idiot je rychle dopil, na stůl hodil nějaké drobáky a měl se k chvatnému odchodu.

Na chodbě potkal Oťase, jak za sebou táhne svoji milovanou dřevěnou kachničku. Usmál se na něj, když tu ale Oťas na něj zařval svojí pronikavou fistulí:

,,Ty šmlde jedeň!“ a zabořil mu svého boxera do žaludku. Idiot se zkroutil a z krku mu vyskočil ohryzek. Už si myslel, že je to jeho poslední hodinka, naštěstí se mu ale ohryzek podařilo skousnout zuby, takže ho přeci jen zachoval svému tělu. Oťas si odtáhl sebou svoji dřevěnou kačenku a zabouchl za sebou dveře lokálu. Už jich tam byla celá parta. Seděli u jednoho stolu pod bednou, pili pivo, pojídali kari sítě a kecali nehorázné nesmysly. Idiotovi bylo z toho trochu smutno. Chtěl být také jako oni. Chtěl by být s nimi, šklebit se a říkat pořád stejně dokola jako ten Karinův mutant:

,,Jé, to je žůžo. To je žůžo! Hihi. Hehe. Kuckuc.“

Místo toho ale je teď sám. A padla na něj z toho dokonce taková melancholie, že se rozhodl jít do parku na pískoviště.

Narazil tam ale ke svému zděšení na těhotnou Janu. Byla už v sedmém měsíci. Idiot to nedal. To už bylo na něj přeci jen trochu moc. Zatnul pěst a udeřil ji zprudka do břicha. Jana se předehla, embryo ji jako na natahovací gumičce proletělo krkem do úst, které se poté nafoukly do nevídaných rozměrů a z díry ji začala cákat děložní tekutina.

,,Alespoň existuje na světě nějaká spravedlnost,“ řekl ji Iidot do očí a šel dělat na pískoviště bábovičky, zatímco Jana se odbelhala, stále v předklonu, zavolat si sanitku.

Zanedlouho poté však Idiota opět zavřeli do blázince, tentokrát však na uzavřené oddělení 6A. a dobu neurčitou. Strčili ho do klece a pouštěli do něj elektrošoky.

,,A budeme to do tebe pumpovat tak dlouho, dokud se z tebe nestane normální člověk a bankovní úředník,“ řekl mu týpek v bílém plášti, zatáhl za páčku a v celém zamřížovaném areálu vylétly pojistky.

31. prosince 2003

Chlív out

napísanísané:: 31.12.2003

prečítalo:: 1443 ludí